Dnes slavi Edward a Bella sve 5. vyroci svatby!!!! K tomuto dnesnimu vyznamnemu dni byla zverejnena fotka z nataceni (neco jako maly svatebni darek pro fanousky :-))).

chvíli jsem stála na jednom místě. Myslela jsem, že když tam zůstanu, možná se probudím, nebo se ke mně vrátí, vlastně ani nevím na co jsem čekala. Pak jsem to ale vzdala a rozběhla se hlouběji do lesa s Edwardovým jménem na svých rtech. Byla jsem si vědoma toho, že je pryč, daleko, ale byla jsem si jistá, že Alice mě uvidí. Ztratila jsem všechno, pomyslela jsem si.

Takto upravenou fotku jsem si přidala do mého alba. Celou noc jsem nemohla usnout, přemýšlela jsem nad tím, jak bych vypadala jako upír. Měla bych červené oči. Bledou a ledovou pleť, byla bych tvrdá jako skála. Ale byla bych s Edwardem, byla bych s ním navždy. Když mě pak moje únava přeci jen přemohla, zazvonil budík. Udělala jsem si svou každodenní hygienu, posnídala

Pak jsme se s Edwardem vydali domů. Celou cestu jsem mlčeli. Když jsem zastavili před domem, musela jsem mu to říct.

"Nemůžeš mě chránit před vším. Dřív nebo později nás něco rozděli. Bude to nehoda nebo nemoc nebo stáří. Dokud budu člověk je jediné řešení, změnit mě."

Jasper začal hrozivě vrčet, vrčel jako pes, který se hrozně zlobí. Mé krve bylo číd dál více, jelikož mi střepy pořezaly kůži. Do bitky se přidali i Emmett a Carlisle. Společnými silami Jaspera skrotili a Carlisle byl v mžiku u mne.

Řekl: "Odveďte Jaspera pryč."

Jsou to už dva roky co mě opustil, a vzal si všechno s sebou. Naše společné fotografie, mou duši i mé srdce. Jediné co mi ho připomíná je obrovská díra v hrudi, která se zvěčuje s každou vzpomínkou. Ale začnu od začátku.

Bylo 12. září a já slavila své osmnácté narozeniny. Alice samozřejmě uspořádala oslavu. Bylo to nádherné. Všude svíčky a dokonce i Rose se usmívala. Poznala jsem,