Edwardův odchod 3. kapitola

Pak jsme se s Edwardem vydali domů. Celou cestu jsem mlčeli. Když jsem zastavili před domem, musela jsem mu to říct.

"Nemůžeš mě chránit před vším. Dřív nebo později nás něco rozděli. Bude to nehoda nebo nemoc nebo stáří. Dokud budu člověk je jediné řešení, změnit mě."

"To není řešení, to je tragédie."

"Nebudeš mě chtít až budu jako babka." Pak Edward vypnul motor a vystoupil z auta. Otevřel mi dveře, ale nepustil mě. Něco mi řekl.

"Bello, ty asi nechápeš co k tobě cítím, že ne?"

"Carlisle mi řekl, jak to vnímáš se svou duší. Ale já tomu nevěřím, tak se neboj o tu mou."

"Měla bys už jít."

"Mám narozeniny, můžu tě o něco požádat? Dej mi pusu." Políbil mě, ale nic v tom nebylo. Prostě pusa. Pak jsem mu řekla.

"Miluju tě."

"Miluji tě." A odešel. Když jsem přišla domů, sedla jsem si k počítači a vytiskla si jednu fotku, tam kde jsem s Edwardem, na oslavě. Sebe jsem ohla. Proč? Protože vím, že nikdy nebudu jako on. Že nikdy nebudu upír.