Edwardův odchod 2. kapitola

Jasper začal hrozivě vrčet, vrčel jako pes, který se hrozně zlobí. Mé krve bylo číd dál více, jelikož mi střepy pořezaly kůži. Do bitky se přidali i Emmett a Carlisle. Společnými silami Jaspera skrotili a Carlisle byl v mžiku u mne.

Řekl: "Odveďte Jaspera pryč."

Alice šla s Jasperem a Rosalie s Esmé také odešly. Jediný kdo byl v místnosti se mnou a Carlislem byl Edward.

Carlisle mu řekl:"Hlídej Jaspera, jistě se na sebe zlobí a neposlechne nikoho kromě tebe."

Edward odešel a mě Carlisle odnesl k sobě do pracovny. Sundal mi tenký, teď i roztrhaný kabátek, a vydenzifikoval mi ránu. Pak mi začal střepy pomalu vytahovat z mého ramene.

Bylo mi hrozně líto, co se stalo a tak jsem řekla: "Žádnou oslavu jsem nechtěla."

"To není tvoje vina, Jasper není bez lidské krve tak dlouho jako my ostatní."

 "Jak to děláte?"

"Roky a roky praxe."

"A tebe nenapadlo jít jednodušší cestou?"

"Ne, já vždycky věděl co chci, chci pomáhat lidem, to mne těší. I když jsem odsouzený k opaku."

"Odsouzený? Jako do pekel? Ty přeci nejsi odsouzený, ne, tomu nevěřím."

"Děkuji Bello, vždy jsi k nám byla moc laskavá."

"O to jde? To proto mě nechce změnit?"

"Představ si, že by to bylo obráceně, věřila bys tomu jako on. Dokázala bys mu vzít duši?" Pak zapálil misku s krví.