Edwardův odchod 1. kapitola

Jsou to už dva roky co mě opustil, a vzal si všechno s sebou. Naše společné fotografie, mou duši i mé srdce. Jediné co mi ho připomíná je obrovská díra v hrudi, která se zvěčuje s každou vzpomínkou. Ale začnu od začátku.

Bylo 12. září a já slavila své osmnácté narozeniny. Alice samozřejmě uspořádala oslavu. Bylo to nádherné. Všude svíčky a dokonce i Rose se usmívala. Poznala jsem, že si Jasper hraje s mou náladou, ale bylo mi to jedno. Měla jsem radost. A velkou. Všichni mi přáli, i Rose, byla jsem trochu překvapená, ale pak mi došlo, že za to může Jasper. Pak přišlo to nejhorší. I když to horší teprve příjde. Alice mi začala podávat dárky. První byl od Rose. Byl to náhrdelník. Ale strašně krásný. Pak přišel na řadu dárek od Emmetta. Byl velký. Zkusila jsem jím zatřepat, ale nevydával žádný zvuk. Emmett se rozchechtal a řekl mi, že mi to už dál do auta. Ale přidal stupidní poznámku, že prý škoda takovýho sterea to takovýho krámu. Musela jsem ho okřiknout, ať neuráží mý auto. Všichni jsem se rozesmáli. Pak jsem dostala do rukou dárek od Alice a Carlislea. Byl malý. A Carlisle mi řekl, že je to jen taková drobnost abych měla hezčí den. Esmé přidala, že jsem v poslední době hrozně bledá. Začala jsem jej otevírat, ale řízla jsem se. Neuvědomila jsem si, nebo jsem spíše již zapomněla, že jsem v domě plném upírů. Jen jedna kapka dopadla na zem a Edward se velmi rychle soustředil na Jaspera. Asi věděl co se stane, a proto mě odhodil na sklelněný stůl a začal se s Jasperem prát. Bože, byl tak rychlý. Měla jsem strašný strach.