Edwardův odchod 5. kapitola

chvíli jsem stála na jednom místě. Myslela jsem, že když tam zůstanu, možná se probudím, nebo se ke mně vrátí, vlastně ani nevím na co jsem čekala. Pak jsem to ale vzdala a rozběhla se hlouběji do lesa s Edwardovým jménem na svých rtech. Byla jsem si vědoma toho, že je pryč, daleko, ale byla jsem si jistá, že Alice mě uvidí. Ztratila jsem všechno, pomyslela jsem si. Utápějící se ve svých myšlenkách jsem zakopla o větev jednoho ze starých a mohutných stromů. Neměla jsem v úmyslu vstát. Chtěla jsem tam zemřít.

Ani nevím jak se mi to povedlo. Ale usnula jsem. Probralo mě horko. Jako bych ležela u krbu. Vzhlédla jsem a uviděla Quiletského indiána. Jeho jméno bylo Sam, ale bylo mi to jedno. Víčka mi pod tíhou slz zase klesla. Nemohli jsem jít dlouho, ale to teplo mě jaksi uklidňovalo, cítila jsem se v bezpečí.

Pak jsem zaslechla Jacobův hlas. Byl ale příliš tichý a já mu pořádně nerozuměla. Ale došlo mi, že to mělo spojitost se mnou, protože za pár minut byl u mě Charlie.

Sam jen řekl:"Je v pořádku."

Charlie si mě vzal do náruče a Samovi odpověděl, že mě má a že děkuje. Pak mě odnesl domů.

Po domě jsem chodila jako tělo bez duše. Odpovídala jsem jenom, když to bylo nutné. V mých myšlenkách zbyla jenom prázdnota. A začala jsem si psát s imanigární Alice: Alice, zmizela jsi. Jako všíchni ostatní. S kým si teď mám povídat? Jsem ztracená. Když jsi odešla, když ON odešel, odnesli jste všechno s sebou. Kam se podívám, cítím jak mi schází. Je to jako by mi do prsou vypálil obrovskou díru. Ale svým způsobem jsem ráda. Ta bolest je jediná připomínka toho že tu byl. Že jste tu VŠICHNI byli.

Když jsem jednoho rána nastupovala do auta. Zastavil mě Charlie.

"Tak jo. Už to stačí."

"Co." Věděla jsem co tím myslí. Ale nemohla jsem si pomoct.

"Jedeš do Jacksonville. K matce"

"Já nechci z Forks." Opáčila jsem vzdorovitě.

"Bello, on už se nevrátí."

"Já, vím." Řekla jsem zklamaně.

"To není normální. Tohle chování. Popravdě mě to příšerně děsí a tvou mámu taky. Zlato já, nechci abys jela, nechci. Ale odjeď, odjeď do Jacksonville. Najdi si nové přátele..." Poprvé jsem u Charlieho viděla opravdovou starost. Samozřejmě, že když jsem byla v nemocnici taky se o mně bál, ale teď to bylo jiné. Ale nohla jsem ho to nechat dopovědět. Jako už po tolikáté jsem mu skočila do řeci.

"Mám ráda své staré přátele."

"Vždyť už se s nimi nevídáš." Měl pravdu, ale já jsem musela lhát.

"Vídám. Zítra jdeme s Jassicou do města nakupovat."

"Nesnášíš to." Řekl překvapeně.

"Já.... potřebuju vypadnout s holkama."

"Dobře. S holkama. Na nákupy. Prima. Jeď. Něco si kup." Bylo vidět že je zmatený.

Když jsem byla dost daleko o d Charlieho, vytočila jsem Jassicino číslo. Doufala jsem že to klapne. Klaplo.

"Ahoj, tady Bella."

"Bella? .... Swanová?" Ozvalo se na druhé straně.

"Jo. Bella Swanová."