(v Carlisleově výzkumné laboratoři)

Emmett: (nachystá si vědecky vypadající kádinku) Bellča má narozeniny, (sahá po tajemně vyhlížející zkumavce,)

"Hej, Jazzi, co takhle menší sázka s holkama?"pousmál se na mě Emmett, očividně povzbuzen situací kolem nás.

"Co by měl být předmět sázky?" Zeptal jsem se ho, i když mi to bylo jasné. Stačilo jen před ním prohodit, že Mike podvedl Jessiku a řekl jí o tom.

"Alice, máš ohledně nich nějakou vizi?"otočil se na mou milovanou Alici.

"Ne,

Carlisle má jednou na Apríla žertovnou náladu. Dá se toho skvěle využít, zvlášť když všechno skončilo jinak, Bella v Novém měsíci zůstala s Jacobem, měla s ním dcerušku Emily a ta se zamilovala do Edwarda Cullena...

Zase.

Rosalie si zmučeně opřela čelo o sklo okna v jejich pokoji.

Zase je Emmett pryč a ona nemá ani ponětí, kam zmizel.

Tohle se jí tedy nestalo za celý čas, kdy poprvé od přeměny otevřel oči a uviděl ji stát před sebou.

"Anděl," zašeptal tehdy a ona měla pocit, že myslí sebe, protože jí dal nebe místo pekla, ve kterém až do té chvíle žila. Nikdy, za celou tu dlouhou, předlouhou dobu, co byli spolu, by ji nenapadlo, že by tomu mohlo být jinak. Vždycky se na ni díval zbožňujícím pohledem, vždycky jí dával za pravdu, vždycky stál na její straně... tedy, až na výjimky jako tehdy s Bellou a Edwardem. Když to tenkrát tak podělala s tou zprávou o Bellině skoku z útesu, to moc nadšený nebyl. Ale ani tak jí nic nevyčítal. Chápal ji a konejšil, když se zmítala ve výčitkách svědomí. Jeho nezdolný optimismus jí dodával naději, že to přece jen přes téměř nulové vyhlídky dopadne dobře, a měl pravdu. Byl její opora, byl její skála, byl skoro všechno, co si mohla od života přát. A teď, kdy si své mateřské city mohla realizovat prostřednictvím Nessie, byl vlastně opravdu všechno, co by si mohla přát.

Jenže teď tu zase nebyl. A to se obvykle od ní nikdy nikam daleko nehnul. Poslední týden se každé odpoledne někam ztrácel, nikomu neřekl kam, a když se konečně vrátil, a to bylo nejpodivnější..., ani ji na uvítanou nepolíbil a vždycky mířil rovnou do sprchy. A včera z něj cítila... slabounce, ale přece jen... vlčí pach. Byl někde s Jacobem? Ale ten se nehnul z domu, pořád se motal jen kolem Nessie. A když pořádně začichala, jako by tam bylo ještě něco... nějaký sladký podtón toho vlčího smradu. Parfém? Mohla být takhle cítit některá z těch jejich ženských?

V Rosalii se náhle vzedmula nepochopitelná vlna bolesti a vzteku. Ženská? A ještě k tomu vlčí?

Zpočátku si ničeho zvláštního nevšimla. Skoro celou její pozornost zaměstnávala jednak Nessie, jednak Alice. Blížící se Vánoce její jasnozřivou hyperaktivní sestru zase poslaly do rauše příprav, do kterých se snažila zapojit aktivně celou rodinu. A dařilo se jí to -  Nessie byl rok a čtvrt, vypadala na pět a na Vánoce se neuvěřitelně těšila. Oči jí svítily jako lampiónky, skoro nadskakovala nadšením a všechny zasypávala tisícem otázek – kde bydlí Santa, kdy už budou Vánoce, jestli je taky upír, když stihne objet svět tak rychle, kdy už budou ty Vánoce, jestli by jí nedal pod stromeček Rudolfa, kdy že už konečně budou ty Vánoce, čím ty soby Santa na Severním pólu krmí, když tam nic neroste, a jestli už konečně teda budou ty Vánoce?

A její nadšení nakazilo úplně všechny. Loňské Vánoce měly v sobě příchuť blížící se tragédie, a tak si všichni ty letošní chtěli opravdu užít. Esmé chystala dárky už od léta, o vánoční menu se letos postará Bella..., to se musí nechat, vařit opravdu umí, když vlastně celý život vyvářela nejdřív pro mámu, která by se při své povaze občas málem zapomněla i sama najíst, a pak pro Charlieho, který byl v kuchyni zase chodící pohroma. Sice bude připravovat jídlo jen pro Nessie a Jacoba, ale ten čokl toho zblafne tolik, že může klidně navařit pro dvanáct osob a ještě to bude málo, odfrkla si Rosalie. A ostatní... Alice je proháněla s výzdobou domu a okolního lesa tak, že občas nostalgicky zhřešili chutí odeslat ji do Jižní Ameriky, kde se flákala loni a oni měli klid. Volturiovi byli proti tomu prý jen slabý čajový odvar. Jo, Volturiovi. Vloni se všichni touhle dobou obávali jejich trestné výpravy a na nějaké oslavy nikdo neměl náladu. Dům byl plný spřátelených upírů, každou volnou chvilku věnovali bojovému výcviku Belly, vlastně nejvíc si to užíval Emmett..., sakra, zase si na něj vzpomněla. Kde jen může vězet?

"Rose, kde jsi?" ozvala se Alice z přízemí. "Měly jsme spolu jet do Port Angeles vyzvednout vánoční girlandy, vzpomínáš? Pozítří je Štědrý den, je nejvyšší čas!"

Do háje, na to úplně zapomněla! Ještěže Alice myslí na všechno. Tedy obvykle. Je divné, že neviděla, co dělá Emmett... nebo to, co viděla, by Rosalii natolik ranilo, že raději mlčela? To by snad neudělala..., nebo ano?

"Alice," zkusila to opatrně, když sešla dolů a oblékala si bundu a omotávala si krk šálou. "Nemáš ponětí, kde se každé odpoledne toulá Emmett? Nepověřila jsi ho nějakou tajnou vánoční misí, například?"

"Emmett?" zarazila se Alice. "Vidíš, to mě ani nenapadlo, mohl by s ostatními donést z lesa tu vyhlédnutou jedli. Je nahoře?"

"Není nahoře," docházela Rosalii trpělivost. "Nevím, kde je. Proto se tě ptám. Mizí takhle každé odpoledne už týden a já nemám nejmenší ponětí kam. Myslela jsem, že ty bys třeba mohla vědět, co tropí. Nevidělas ho?"

"Ne," zavrtěla hlavou zamyšleně Alice. "To je zvláštní..., nevidím ho ani teď. Nějak mi vypadl z vizí..., jak jinak bych ho taky mohla vynechat z vánočních příprav? Ale dokud jsi mi to neřekla, ani jsem si to neuvědomila. Podivné, že ho nevidím..., není někde s Jacobem? To by vysvětlovalo tu neviditelnost..."

Z prostranství před domem se ozval Nessiin veselý výskot a vlčí kašlavý štěkot. Váleli se spolu s Jakem v prvním sněhu a Nessie dělala andělíčky.

"Hm, tak s Jacobem není," odtušila zamyšleně Alice. "A Edward něco neví?"

"Toho jsem se neptala," zrozpačitěla Rosalie. "Asi by se mi vysmál. Víš, jak nerad prozrazuje cizí myšlenky. Snaží se být diskrétní. A tohle by mu asi připadalo, jako by žárlivá podezřívavá satórie manželovi kontrolovala diář nebo projížděla mobil."

"Možná chystá nějaké vánoční dárky a nechce, aby o tom někdo věděl," pokrčila rameny Alice.

Možná, pomyslela si Rose. A možná ne. Proč by chystal dárky a byl z něj cítit vlk? Nebo vlčice? A to, že to bude mít něco společného s vlky, bylo teď, když zjistila, že Alice nevidí jeho budoucnost, téměř jisté. Jen počkej, bobečku, až dorazíš domů, já ti to osladím!

Jenže neosladila. Emmett dorazil zase až za tmy, zase to kolem ní vzal obloukem a nahoře pak jen slyšela šumění sprchy. A zatvrdila se. Přece se nebude ponižovat! Ještě aby jako nějaká stíhačka vyzvídala, kam to chodí a co tam dělá, to by bylo pod její úroveň. A navíc si teď s odstupem času nebyla jistá, jestli to vlastně chce vědět. Co když..., co kdyby jí řekl, že někoho má? Někoho, s kým je mu líp než s ní? A tak mlčela a v očích ji pálily slzy, které nedokázala prolít.

Když ji pak v noci Emmett vzal do náruče, poprvé za celý ten dlouhý čas, co byli spolu, nedokázala na jeho polibky odpovídat. Poprvé si v jeho objetí připadala jako kus chladného kamene.

http://youtu.be/qc0JCNlJzjI

1. Ukrást mu jeho doktorský kufřík
2. spálit ho.
3. Obviňovat z toho Edwarda.
4. Neustále komentovat jeho přízvuk.
5. Snažit se napodobit jeho přízvuk.
6. Zeptat se ho, zda by nepřeměnit tvou kočičku v upíra.
7. Říct mu, že má dívčí fanklub.
8. Trvat na tom, aby se na Vánoce převlékl za Santu.
9. Vykládat mu, že jsi ho a Ara