Emmoshrek

(v Carlisleově výzkumné laboratoři)

Emmett: (nachystá si vědecky vypadající kádinku) Bellča má narozeniny, (sahá po tajemně vyhlížející zkumavce,) a já mám přání jediný, (nalije zlověstně světélkující roztok), zeeeleeeený dort, zéééleeený dort, jen zelený dort!

Nevábně vyhlížející roztok modré barvy: Co to vyvádí?

Nahnědlé cosi: Kdo ho k tomu pustil?

Emmett: Ticho tam vzadu! Do polevy půjdete! (bere další tekutinu)

Další tekutina: Hele, to bych fakt nedělala!

Emmett: Co tím myslíš? Proč bys to nedělala?
 

Další tekutina: Protože ze mě zelenou nenamícháš.

Emmett: No jo, to chce víc žlutý. (bere něco zeleného)

Vzniklá směs: Bouch!

Nazelenalý dým: (vyvalí se z vědecky vypadající kádinky)

Emmett: Hotojo! (nese svůj výtvor k chladnoucímu dortu, ještě stále zahalen dýmem)

(v kuchyni)

Esme: (myje nádobí a prozpěvuje si)

Emmett: (potichounku se plíží k dortu se svou polevou)

Esme: (trochu potišeji si prozpěvuje a stále myje nádobí)

Emmett: (naklání kádinku nad dort)

Esme: Co si myslíš, že děláš?

Emmett: Ale, piju. (a na důkaz si lokne)

Zelený dým: (zaplňuje kuchyň)

Jasper: (na schodech) Co to tam dole tak smrdí? (jde se podívat do dýmu)

Emmett: (spatří možnost se zbavit corpus delicti) To on za to může! (chrstne po Jasperovi tekutinu)

Zelená tekutina: (letí Jasperovi do obličeje)

Jasper: Aaaa! Co to?

Tekutina: (dostává se mu do úst)

Jacob: (před domem) Dneska to tam smrdí víc než obvykle. (jde dovnitř)

Zelený dým: (pohlcuje Jacoba a zabraňuje mu vidět)

Jacob: (sklouzavá mu noha po vylité tekutině) Ááá! (dopadá obličejem na skvrnu)

Skvrna tekutiny: (dostává se mu do úst)

Esme: (konečně se jí daří rozehnat dým) Jste všichni v pořádku?

Rosalie: (pozoruje to ze schodů) Probohá! Emmettku, co se ti to stalo?

Emmett: Co by?

Rosalie: Ty jsi zelený!

Emmett: Jo, asi jsem se trochu pokapal. (stírá si tekutinu z košile a vyjeveně zírá na své zelené ruce)

Rosalie: Ty jsi zelený jako Shrek!

Emmett: A ještě navíc se třpytím! Já jsem zelený a třpytím se, zelený, třpytivý, třpytivě zelený...(chvilku mu to šrotuje v hlavě) Jsem Emmoshrek!

Jacob: (směje se) Máš dokonce i uši!

Emmett: Moc se nesměj, to ty taky.

Jacob: (chce si na ně sáhnout ale...) Já nemám prsty!

Emmett: (napodobuje Shrekův hlas) Oslíků.

Jasper: (typický hlas Aleše Procházky) Mohli byste laskavě přestat blbnout?

Alice: (vykuleně se k němu zezadu blíží) Lásko, ty máš ocásek!

Jasper: No aby ne!

Alice: Ale jiný, tenhle! (podává mu jeho ocas)

Kosper: Taky mám boty! A meč. (nadšeně) Já mám meč!

Esme: (šeptem k Alici) Vem mu ho!

Edward:(přichází ve svém typicky modrém triku)

Kosper: Vzdej se, bídný seveřane!

Edward: (smích) Vždyť jsi mi sotva do půlky nohou.

Kosper: (naštvaně se mu vrhá na nohavici a vyřezává na ni hranaté J) J jako Jižan!

Edward: Auky! Vem si to, Alice.

Alice: Jaký to? (se vší láskou bere Kospera do náruče)

Kosper: (zmítá se) Postav mě! Jsem ponížen!

Alice: Ale no tak, Jazzíčku. (drbá ho za ouškama)

Kosper: (spokojeně přede)

Edward: Podívej se, co mi provedl s kalhotama! Co teď s tím?

Alice: Dojedeme koupit nové?

Kosper: To snad nebude třeba. Já se omlouvám. (neskutečně sladký pohled)

Alice a Edward: (rozplývají se) Ta jeho očička!

Kosper: Postavíš mě už teda?

Alice: Ale jistě. (staví ho opatrně na zem)

Edward: Můžete mi vlastně říct, co se to tu stalo? Za chvíli má přijít Bella!

Carlisle: Ták děcka, co to tady provádíte?

Emmoshrek: No, totiž, já jsem... (vypráví) ... a pak jsem se toho napil.

Kosper: No, a já, jak jsem neviděl, tak jsem se napil taky.

Jaclík: I já, i já!

Zvonek: (zlověstně se rozlehne domem) Ding dannnnnnng.

Edward: Bella!

Rosalie: Co teď budeme dělat?

Alice: Nic, chovejte se přirozeně. Jako že je to schválně

Všichni: (rychle se chystají a staví na určené pozice – Alice vedle Jaspera, Rose před Emma, Carlisle s Esme ke stolu a Jacob stranou od toho smradu)

Edward: He, ahoj, Bells. Pojď dál.

Všichni: Překvapeníííí!

Bella: (oněměle stojí)

Alice: (profesionálně přirozeně) Víme, že jsi nechtěla narozeninovou oslavu, ale tohle není jen tak ledajaká. Tohle je Shrekooslava!

Emmoshrek, Kosper s očíčkama a Jaclík marně se snaže napodobit oslíkův neodolatelný pohled: (vybafnou)

Jaclík: (cpe se jí popřát a zpívá) Chtěl bych být víc než přítel tvůj...

Edward: (odstrčí ho) Dej si odchod, osle. Všechno nejlepší, miláčku. *mlask*

Bella: Eh, to je od vás moc pěkné. Ale proč je ve shrekovským jenom Emmett, Jazz a Jake?

Edward: No totiž, to totiž... co takhle si rozbalit dárečky? (podává ze stolu balíček a přitom si sáhne do skvrny zelené tekutiny na něm) Co to je za hnus?

Alice: Néééé!

Edward: (lízne si toho) Celkem dobrá poleva.

Všichni: (pozorují, jak má blonďaté vlasy a zkrásní)

Rosalie: (se slinou u pusy) To je princ Krasoň!

Emmoshrek: Ale krásko, přece bys mě nevyměnila za takovýho metrosexuála!

Rosalie: Jenže ty jsi zelený! A beztak je to všechno jenom tvoje chyba! Takový praštěný nápady, hrát si s Carlisleovým Malým chemikem! Podívej, co jsi způsobil!

Bella: Aha, už mi to začíná docházet.

Kosper: (myslí si) To byl teda fofr.

Edoň: (narazí mu varovně klobouk do obličeje)

Kosper: Hej! (tasí meč)

Emmoshrek: (brání se před Rose) Ale miláčku! Teď jsi moje jediná záchrana! Jen polibek z pravé lásky mě může osvobodit! I tady kluky. (máchne jejich směrem až vyrazí Kosperovi meč z pacek) To může náš vztah úžasné posílit.

Rosalie: Já tě taky posílím! Ani mě nehne tě líbat, ty, ty, ty, zlobře!

Alice: Kospere? Třeba by to stačilo od nás.

Kosper: (Pochopí. Přitáhne si Alici blíž, zakloní ji a hluboce políbí)

Klobouk: (překáží ostatním ve výhledu)

(Chvilka napětí... a nic)

Jaclík: Hm, smůla. To nám by se to určitě povedlo. (hází kopyto po Belle)

Edoň: (Hrdě se postaví mezi ně)

Bella: Kdepak. To musí ten, kdo se napil první.

Rosalie: (dost jízlivě) Tady někdo moc sleduje pohádky.

Emmoshrek: No tak, krásko. (špulí zelenou pusu)

Rosalie: Ani za nic! (chytne se Edoně)

Edoň: (chytne se Belly) Ale v té pohádce ho máš mít ráda jako zlobra víc!

Rosalie: Já ale nejsem Fiona!

Carlisle se zbytkem tekutiny ve zkumavce: To se dá změnit.

Rosalie: To neudělám!

Bella: Ale na tobě to všechno záleží!

Rosalie: Nikdy! (uteče do svého pokoje)

Emmoshrek: Ale lásko...

(mezitím u Rosalie v pokoji)

Dobrá víla: Dámy, cítím, že dneska tu ještě budeme potřeba. Majitelka je momentálně pryč, tak to tu pořádně roztočíme!

Postel: Ať máte kolem sebe všichni dost prostoru. Poličko, zapni to!

Polička: Co tam mám dát?

Stoleček: Waka waka!

Polička: Tak jo! (pouští divokou hudbu)

Dobrá víla: (předcvičuje) A pravá. Neflákejte to. Dva kroky dopředu a waka waka!

Nábytek: (sborově) Kós dis is Afrika!

Rosalie:(naštvaně se přiřítí k pokoji) Co to je? Proč to nejde otevřít? (naštvaně lomcuje klikou) Povol, potvoro! (naštvaně vpadne do pokoje)

Nábytek: (zdřevění)

Rosalie: WTF?

Dobrá víla: (přehnaně milý úsměv) Welcome to Facebook?

Květináč petúnií: OMG.

Křeslo: Ohřej Mi Guláš!

Hi-fi věž: (ztlumí rádio) Ne, to je Oh my God.

Držák na cédéčka: Ty jsi chytrá jak rádio.

Televize: Aspoň není děravá.

Držák na cédéčka: (hodí po ní polštářek)

Polštářek: Au!

Rosalie: (kouká jak vykulená krásná žába) Co to je? Co jsi mi to provedla s pokojem? To je vloupání! Padej odsud, ty růžová nádhero! Ať to všechno okamžitě zmizí!

Dobrá víla: (zuby nehty se brání a pomalounku polehounku couvá k balkónovým dveřím) Já... my... nevěděla jsem, že se vrátíš tak brzo. To není zvykem. To... jen jsem ti chtěla pomoct!

Rosalie: Cože? To jako není poprvé, cos mi tancovala s nábytkem po pokoji? Ty mě špehuješ, nebo co? Okamžitě odsud!

Dobrá víla: Ale, ale... (rychle se pakuje, protože Rosalie popadá vzpouzející se židli. Ještě vyhazuje z kapsy vizitku.) To si přečti, drahoušku. (a mizí i s kouzlem na oživení nábytku ve svém kočáru)

Vizitka: (jemně se snáší na už klidný stolek) *svist a plác*

Rosalie: Co je to? (opatrně zvedá kartičku mezi dvěma prsty a čte) Kmotřička víla – zázraky přímo do domu plus přestavba pokoje. Bonus pro stálého zákazníka: Fittness kůra pro nábytek zdarma. Kontaktní údaje: Adresa -  Za sedmero vlnami (trvalá nutná) Telefonní číslo: Jediná kapička slz.

Vizitka: (vypadává Rose smutně z dlaní)

Rosalie: Ale to ne! Co teď budu dělat? Na tu adresu se nedostanu, mám příliš rovné vlasy. A vyronit jen jedinou slzičku je pro mě nemožné. Vyhnala jsem si poslední možnost záchrany mého medvídka. Co si teď jen počnu? Musím se o ty slzy alespoň pokusit! (bere ze stolku svou a Emmettovu fotografii a se smutným pohledem upřeným na ni vychází na balkón)

Fotografie: (je ještě celá zadýchaná ze zumby)

Rosalie: (otře zapocené sklo rukávem, aby viděla na obrázky)

Fotografie: (dívá se na ni fakt strašně smutně - chce jí pomoct k slzám)

Rosalie: (cítí, že se jí chce plakat a nutí se do toho)

Slzy: (stávkují)

Rosalie: (stále nebrečí) Promiň, fotečko. Vypadá to, že se mi to prostě nepovede. Jenže co jiného?

Nad levým Rosalininým ramenem: *lup* (malinká Rosie se svatozáří a křidélky)

Nad pravým Rosalininým ramenem: *lup* (malinká Rosie s rohy)

Andílek: Můžeš jít dolů a políbit ho. Tím bys všechno vyřešila.

Čertík: Toho zelenýho blbouna? Tfuj, nikdy!

Andílek: Ale je to přece tvůj muž. Ten samý, s jakým se směješ na téhle fotografii.

Čertík: A taky ten, co ti ustavičně svýma kravinama ničí život.

Andílek: No tak, běž dolů. Nic ti to přece neudělá a budeš mít svého medvídka zpátky.

Čertík: Proč jako? Takovej Edoň je přece mnohem hezčí.

Andílek: Koho jsi zachránila před medvědem? Kdo ti plní tvůj život radostí? Přece tvůj muž! Nemůžeš ho takhle nechat!

Rosalie: Přesně tak. Za lásku a za manžela! (s hrdinským křikem se vrhá dolů)

Odněkud někdo: Za Narnii!

Z kamasi kdosi: A za Aslana!

Čertík: Ale vždyť je zelenej!

Andílek: Mlč! Ty jsi zase červená a taky ti nikdo nic neříká.

Čertík: Ty se do toho nemotej, ty bledule.

Andílek: Neumíš prohrávat!

Čertík: (vrhne se po andílkovi)

Obláček vílího prachu: (zahalí je, jak se perou) *lup* (a zmizí)

(mezitím dole)

Alice: (prohlíží si zbytek tekutiny v kádince) Kocourku? Docela bych chtěla vědět, jak bych vypadala, kdybych se napila. Třeba by ze mě taky byla kočka.

Kosper: (s okouzlujícím španělským přízvukem) To už přece dávno jste, seňorito.

Alice: Ach, Kospere! (popadne ho do náruče a s drbáním si ho odnáší pryč)

Kosper: (spokojeně přede)

Bella: Prosím vás, nebylo by tady něco k pití?

Emmoshrek: Hele, jak mě teda přeměníte zpátky? Já už nechci být zelenej. Není to taková legrace, když mě Rose nechce.

Edoň:(kochá se sám sebou v zrcadle) Ani náhodou! Mně se to takhle líbí.

Bella: Mám hroznou žízeň. Alespoň sklenici vody.

Jaclík: Co? To jako že bych měl dokonce života klusat? (pozoruje si kopyta) Hned s tím něco udělejte!

Bella: (rozhlíží se po místnosti a spatří kádinku se zelenou tekutinou) Jé, limča!

Všichni: Bello, ne!

Bella: (napije se) *glo, glo, glo* Mňamka.

Dům: (začne se otřásat v základech)

Bella: (podivně bobtná)

Carslile: To jsem zvědavý, na co se přemění.

Edoň: Určitě na moji princeznu.

Esme: To ne, ona roste! Zničí mi dům!

Všechno kolem: (chvěje se a praská pod váhou rostoucí Belly)

Televize: (sama od sebe se zapne) *šum* (naskočí tma s teňounkým obrysem kruhu uprostřed)

Bella: (konečně přestala růst)

Jaclík: (vyděšeně) Je z ní dračice! (zamilovaně spokojeně) Moje dračice.

Edoň: Áááááááááááá!

Telefon: Cink! Cilililinik!

Carlisle: (zvedá ho)

Telefon: (přiškrceně) Seven days.

Carlisle: Croissanty jen pro vás. Bohužel, my jsme upíři, nejíme. Ale děkujeme. (zavěsí)

Esme: (hystericky) Můj dům! Musím to okamžitě spravit a uklidit. (mizí)

Bečice: Edoni, nekřič! To nic. To přece nic neznamená!

Edoň: Jak, neznamená. Kde je moje krásná princezna?

Jaclík: Máš smůlu, frajírku. (machrovsky si chytne Bellu kolem obřího drápu)

Edoň: (naštvaně odchází)

Bečice: (sklepne Jaslíka jako mouchu) Ale Edí, to jsem přece já. Jsem tvoje princezna. (jde za ním ven a cestou demoluje vchod)

Esme: Moje dveře!

Samara: (pomalu vylézá ze studny v televizi)

Jaclík: Miláčku, ženuško! (kluše za nimi)

Samara: (vylézá mokrá z televize na podlahu)

Esme: Moje podlaha!

Emmoshrek: Ty jo, tady bude ještě sranda! (jde za ostatními ven)

Samara: (jde děsivě k hloučku)

Edoň: Jdi ode mě, obludo!

Bečice: Ale miláčku!

Jaclík: Kam pojedeme na líbánky, drahá?

Samara: Tady se mě snad nikdo nebojí? A já se tak snažila. (rozpláče se)

Esme: (utěšuje ji) Ale drahoušku, neplakej. Ničíš mi trávník.

Carlisle: Asi prostě nejsi ta pravá na strašení. Třeba je tvůj úděl někde jinde. Můžeš zkusit pomáhat lidem.

Samara: Možná máte pravdu! Chci být hodná. A mohla bych začít u vás. Potřebujete, aby ta bloncka přeměnila tohohle zelenáče, že jo?

Emmoshrek: Já nejsem zelenáč, ty vodnice!

Carlisle: Synku, chce nám pomoct.

Emmoshrek: Promiň. (něco si mumlá)

Samara: A ona asi moc nechce, co? Tak ji musíte přinutit.

Jaclík: Ale jak?

Samara: No, tady dračice přece chrlí oheň. Té by se měla docela bát.

Bečice: To je báječný nápad, Samaro! Donutíme ji k tomu polibku. (nadšeně Samaru objeme, div ji nerozmačká)

Emmoshrek: Hurá, tak rychle za Rose!

(Všichni se nahrnou zase do domu)

Bečice: (vydá se po schodišti nahoru)

Esme: Moje schody!

Rosalie: (s hrdinským křikem se vrhá dolů) Áááá!

Bečice: (poleká se jí a pšikne ohýnek)

Esme: Můj nábytek!

Rosalie: (zděšeně z toho, co jí jde naproti a z ohně) Ááááá! (šokem padá)

Bečice: My ti chceme jen pomoooct!

Emmoshrek: (chytne ji dřív, než dopadne)

Jaclík: Růži? (nabízí květinu pro dokreslení efektu)

Rosalie a Emmoshrek: (vražedný pohled)

Jaclík: (sražen vražedným pohledem)

Rosalie: (na Bellu) Co to je?

Jaclík: (hrdě) Moje žena.

Edoň: (rozpláče se)

Samara: (utěšuje ho) Neplakej, to bude dobré. Najdeš si jinou princeznu.

Edoň: Ale já nechci jinou! Ani tuhle dračici! Já chci svoji Bellušku!

Bečice: Koukej okamžitě Emmetta políbit, nebo tě seškvařím!

Rosalie: (strachy omdlí)

Emmoshrek: Krásko! (políbí ji, aby ji vzkřísil)

Rosalie: Ble, pfuj, zelená... (dívá se do Emmoshrekových očí a poznává v nich svého muže)

Alice: (vleče Kospera na jedné nohavici) Nech to na potom. Teď to bude hrozně romantické!

Rosalie: (obmotá Emmoshrekovi ruce kolem krku a dlouze ho políbí)

Zelená mlha: (rozvalí se od Rosalie a Emmoshreka přes Kospera, Jaslíka, Edoně i Bečice)

Samara: (pro jistotu se zdekuje zpět do televize) Lepší studna, než zelená.

Carlisle: Nevím, to já nepiji.

(Všichni se mění zpět)

Emmett: (odzelená)

Bella: (zmenšuje se)

Jasper: (zvětšuje se)

Edward: (z *definice Krasoňova hára* zpátky do bronzového rozcuchu)

Jacob: (mění se z osla na vlka... až na uši)

Edward: Zbyl ti kousek tvého pravého já?

Bella: (láskyplně se na Edwarda usmívá dračími tesáky)

Edward: (dochází mu stálá spojitost mezi Jacobem a Bellou) To nebude mít napořád, že ne?

Zbytky nepřeměněných částí: *lup* (zmizí)

Jasper: Kde mám meč? Já nemám svůj meč!

Alice: (zklamaně) A už nemáš ani ocásek.

Jasper: Ale ještě pořád mám ten druhý. (popadne ji do náruče a odnáší zpět do pokoje)

Rosalie: Vždycky tě budu milovat. I přes všechny tvé rošťárny. I když budeš třeba fialový se žlutými kytičkami.

Emmett: Vážně, miláčku?

Rosalie: Jistě, ty můj zlobře.

Kat od Shreka: (zvedne cedulku s nápisem Áááách!)

Ostatní: Áááách!

Bella: To je krásné. Já mám ale hrozný hlad.

Esme: No jistě, vždyť tu ještě máme ten dort!

(Všichni jdou k dortu.)

Emmett: (potichoučku) Zelenej by byl stejně hezčí.

Dort: (trochu se zatřese a vyskočí z něj... Perníček!)

Perníček: (rozmáchne se lízátkem) Hačáááááááááá!

Rádio: Haeeeeeee!

Všichni a všechno: (roztancují se v rytmu hudby)

Samara: A pařili šťastně až navěky. Doslova. (zavře poklop studny)