Neuvěřitelné, ale je to pravda. Už je zase úplněk. Dneska to zas propukne. Celá ta orgie... A to je divné slovo. No, v první řadě vám popíšu události minulého čtvrt roku. Z Edwarda se stal gay, co se zamiloval do Mikea Newtona. V následujícím měsíci zatoužil stát se "tanečnicí", ne tanečníkem, ale skutečně tanečnicí. Ve strip baru to vážně vřelo. No jo! Ubohý Jasper málem spolknul perwoll. No, to zas ne, ale chápete, jak to myslím. A dnešní den bude stejně šílený jako ty předchozí úplňky. Pomoc!
Seděl jsem u počítače a prohlížel si profil Ara Volturiho. On si založil Facebook! Jeho profilová fotka byla vážně k nakousnutí. Představte si, že ji upravil ve Photo Filtru, aby měl růžový nápis "Lofinkujte mě". Fakt pomoc!
A bohužel, Aro se řadí mezi ty, co píší věci jako: "MoCInKy tĚ LoWííSkuJuu, MuCQí!" Fakt na zvracení. Ale nějak jsem si musel zkrátit tu noc, než nastane ráno a s tím Edwardův novodobý radioaktivní výstup. Tak jsem celou noc chatoval s Arem. Ten mi poslal video, jak si prozpěvuje "Chatovací mejdan", tak to byla fakt hrůza.
Konečně nastalo ráno, raníčko, snídanička, pohodička...
Tak jsem vlítnul do Edwardova pokoje. Můj Aro, to je děs!
Edwardík seděl na pohovce, houpal se sem a tam, v očích šílený výraz. A kousal si nehty!
"Ať už je půl šesté, ať už je půl šesté..." mumlal si. Proč půl šesté? Co se o půl šesté děje tak zajímavého?
"Zapnu to, o půl šesté, o půl šesté! Pomoc, ať je půl šesté!!! Televize, televize..."
Zdálo se, že není při smyslech, ale alespoň vím, že jde o něco, co je o půl šesté v televizi...
Nechal jsem Éďu méďu vyšilovat na gauči a vlítnul do obýváku, Vytrhl jsem Jasperovi z rukou televizní program a začal zběsile listovat. Konečně jsem nalistoval dnešní program. Sjel jsem očima k období od pěti do šesti. Pomalu jsem četl:
Jedna: Zprávy o půl šesté (že by se Edward začal zajímat o politiku?)
Dva: Příběhy domů (Co to sakra je?)
Prima C()()L: Star Trek (Že by měl trakers mánii?)
Nova: Tisíc a jedna noc...
"Ahá!" zakřičel jsem na plný koule, až chudince Esmé vypadly z ruky talíře a roztříštily se na malinké kousky radosti...
Mohl bych být spisovatel! Nebo demolizátor... to je teď jedno.
U svatýho Yody! Edward se bude dívat na Tisíc a jednu noc! Jupí!
...
Seděl jsem na gauči před televizí a sledoval televizní noviny. Ještě pár minut! Zahýkal jsem radostí.
Měli jste mě vidět. Choval jsem se stejně jako Edward, celý den jsem se klepal a těšil se na večer. Nejednou Edward sešel ze schodů dolů, v tváři klidný výraz. Pak ale shodil župan a odhalil triko s nápisem: "I love Šeherezáda".
Pro-bo-ha!
Roztlemil jsem se na celé kolo a Esmé s Jasperem jen koukali. Ti ostatní byli na lovu. Dobře jim tak!
Popadl jsem malou kamerku a schoval ji tak, aby nebyla vidět (logicky).
Najednou se z televize rozezněla turecká hudba, která Edwardovým uším patrně způsobila blaho. Rozječel se na celý dům a něco si pro sebe mumlal.
Sakra, proč já musím zažívat samé vzrušující události? Dnešní chat s Arem, Edward. No nemůžu tvrdit, že v mém životě nejsou zajímaví lidé.
Seriál se rozjel a zažil jsem deset minut zábavné nudy. Pohled na Edwarda stál za to.
Pořád se rozplýval radostí a hihňal se do rukou. Ale pak přišly reklamy. Edward dostal hysterák a Esmé jakbysmet. Jasper na mě hodil významný pohled.
Oba jsme se zároveň sesypali smíchy na podlahu. Koutkem oka jsem zahlédl Jaspera, jak mlátí hlavou o zem a hýká.
Nakonec jsme se uklidnili a Jasper si utíral imaginární slzy.
Reklamy skončily a Edward se celý napjal.
Dalších deset minut bylo zajímavé pokoukáníčko, pak zase reklamy. Edward se rozbrečel.
Tentokrát jsem hodil na Jazzyho významný pohled já. Věděl, co to znamená.
"Ty, Emmette, kdo je největší kus?"
"Myslíš z Tisíce a jedné nemoci, jo?"
"Jak jinak, myslím, že nejvíc sexy jsou Somur a Šerednézáda!"
"Podle mě Krém a Venuše," komolili jsme jména. To Edwarda hluboce urazilo. Než stačil protestovat, reklamy skončily a události nabraly nečekaný směr. Myslím v seriálu, Edward stále zíral jak létající kráva a nedělal nic zajímavého. Až na ty jeho bulvy.
Nevím, jak se to stalo, ale najednou to skončilo. Konec! Přál bych vám vidět Edwardíka, ty jeho výkřiky, hysterické záchvaty zahrnující například: válení po zemi, brečení a vykřikování Šeherezádina jména, rvaní vlasů (díky bohu, že upíři mají tak silné kořínky, plešatého Edwarda bych doma nechtěl!) a jiné procedury, co vyburcovaly mě a Jaspera k silnému výkvaku smíchem a následného opakování slov: "Ty vole!" a "Halůůůz!".
Nakonec Esmé Edwarda odprovodila do postele, protože byl vyčerpán tou hrůzou, a my jsme skočili na sedačku, abychom se podívali na naši nahrávku na kameru. Smál jsem se jak letadlo ve vířivce.
Jasper zmáčkl play a na displeji bylo černo. Chvílemi se ozývaly tlumené zvuky. Edward si sedl na kameru a svým tlustým upířím zadkem znemožnil kameře nahrávání.
"Nééee!" ozval se výkřik a já udiveně zjistil, že jsem to vyprodukoval já.
Vedle mně praskla sklenička a já spadl na podlahu. Začal jsem vyšilovat stejně jako Edward u reklam. Jasper to natáčel. A víte, jaké z toho plyne ponaučení? Každý má své závislosti. Někdo sledování telenovel, někdo pouštění nahrávek svého psychicky nevyzpytatelného bratra. Proto nikoho neodsuzujte, nebo se vám to vyplatí stejně jako mně.