2. PRVNÍ ROZHOVOR
Beze slova jsme lidskou chůzí šli až hluboko do parku, tam jsem nás zastavil pustil jí a zadíval se jí do očí. Její nálada byla rozverná a ta moje zmatená. Můj pohled mi oplácela a jaksi šibalski se přitom usmívala. "Kdo jsi"? zeptal jsem pomalu, byla jako hádanka, kterou jsem měl nenesitelnou
Peter a Charlotte byly překvapeni, když jsem jim řekl, že odcházím. Musel jsem, nevydržím už s nikým díky své skvělé schopnosti. Vnímám emoce ostatních. Je to dar i