Pak jsme usedli ke snídani a ona pokračovala: "Doufám, že jste odhodlán vytěžit ze svého pobytu u nás co nejvíce. Dnes ráno se budete muset spokojit pouze s mou společností. Sestra je ve svém pokoji, tam si pěstuje svoji typicky ženskou nemoc - bolest hlavy, a její stará guvernantka, pani Veseyová, ji šlechetně ošetřuje svým posilujícím čajem. Můj strýc, pan Platt, nejí společně s námi; je churavý a žije staromládenecky ve svých pokojích. Jinak kromě mne již není v domě nikdo. Byly tu s námi ještě dvě mladé dámy, ty však včera ze zoufalství odjely. Není divu: po celý jejich pobyt jsme jim pro nemoc pana Platta nemohli obstarat společnost flirtujících, tančících a konverzujících osob mužského pohlaví a následkem toho jsme se neustále hádaly, zejména při večeři. Ale to není důležité. Jak vidíte, nemám o vlastním pohlaví příliš valného smýšlení, pane Cullene, - chcete čaj nebo kávu? - ostatně žádná žena si o druhých ženách nic dobrého nemyslí, i když to málokterá tak otevřeně přizná jako já! Co se tváříte tak rozpačitě? Proč? Váháte, co si máte vzít k snídani, nebo jste překvapen mým neprozřetelným tlacháním? V prvém případě vám radím jako přítelkyně, abyste si nebral studenou šunku a raději počkal, až nám donesou omeletu. Jde-li o druhý důvod, naliji vám trochu čaje, abych trochu uklidnila vaši mysl a učiním již vše, co žena dokáže (a toho je bohužel velmi málo), abych držela jazyk za zuby." A se smíchem mi podala šálek čaje.
"Ano, ano," pokračovala, když jsem jí odpověděl, jak jsem nejlépe dovedl, "rozumím vám. Vždyť vy tu v domě vlastně vůbec nikoho neznáte z lidí, o nichž se vám tu tak samozřejmě zmiňuji. Musím to proto ihned napravit. Řekněme, že začnu s vlastní osobou, abychom měli tento předmět co nejdříve za sebou. Jmenuji se Marian Plattová a je typicky ženskou nedůstojností, nazývám-li pana Platta svým strýcem a slečnu Plattovou svou sestrou. Má matka byla dvakrát provdána: po prvé za pana Antonyho, mého otce a po druhé za pana Filipa Platta, otce mé nevlastní sestry. Pan Platt mne ale po smrti mé matky pojal za vlastní. Můj otec byl chudák, a otec slečny Plattové byl boháč. Já nemám nic, a ona má velké jmění. Já jsem tmavá a ošklivá, a ona je tmavá a krásná. Každý si myslí, že jsem zakyslá a potrhlá (zcela právem), a o ni si každý myslí, že je roztomilá a vlídná (ještě více právem). A co mám říci o panu Plattovi? Na mou duši ani nevím. Jistě si vás po snídani zavolá, a tak si budete moci o něm udělat obraz sám. Zatím vám mohu sdělit jen to, že je mladším bratrem zesnulého pana Filipa Platta, že je to starý mládenec a že je poručníkem slečny Plattové. Máme se se sestrou velmi rády, a protože nemohu žít bez ní a ona beze mne, žijeme tu spolu na limmeridgeském zámku. Budete se mu set zalíbit buď nám oběma nebo ani jedné z nás, a co bude ještě těžší pro vás, pane Cullene, budete odkázán jedině na naši společnost.
Pani Veseyová je sice skvěla žena oplývající všemi ctnostmi, ale jako společnice nestojí za nic. A pan Platt je příliš churav, než aby se s někým bavil. Nevím, co mu chybí, lékaři nevědí, co mu chybí, a ani on sám to neví. Všichni říkáme, že jsou to nervy, a nikdo z nás neví, co tím míníme, když to tvrdíme. Rozhodně vám však doporučuji, abyste vyhověl jeho libůstkám, až s ním budete dnes mluvit. Obdivujte se jeho sbírkám mincí, starých tisků a knih a získáte si ho úplně. Věřte mi, dovedete-li se spokojit s klidným venkovským životem, pak nevím, proč by se vám tu nemělo žít dobře. Mezi snídaní a obědem se budete zabývat knihami pana Platta. Po obědě se slečna Plattová i já ozbrojíme papíry a půjdeme pod vašim velením přenášet na papír vaše přednášky. Upozorňuji, že učení je její zálibou nikoli mojí! Má sestra se velice ráda učí. Myslím, že večery budete moci díky naší pomoci strávit jakž takž příjemně. Slečna Plattová hraje krásně na piáno, já chudinka bych se v tom sice nevyznala, ale umím hrát šachy, kostky, karty a dokonce i kuželky. Tak co si myslíte o svém programu? Dokážete se smířit s naším klidným, pravidelným životem, anebo budete v jednotvárném prostředí limmeridgeského zámku nepokojně a tajně bažit po změně a dobrodružství?"
Až dosud jsem ji při jejím příjemném výkladu ničím nevyrušoval, kromě bezvýznamných přitakání, jichž ode mne vyžadovala společenská zdvořilost. Když jí však náhodou sjelo ze rtů ono slovíčko "dobrodružství", připomnělo mi to mé setkání se ženou v bílém a vzbudilo ve mně dychtivost odhalit souvislost, která podle zmínky oné bezejmenné uprchlice musela kdysi existovat mezi ní a dřívější paní limmeridgeského zámku.
"I kdybych byl tím nejneklidnějším člověkem na světě," odvětil jsem, "netoužil bych pro nejbližší dobu po sebemenším dobrodružství. Právě v noci před svým příjezdem do tohoto domu jsem jedno dobrodružství zažil a jsem z něho ještě tak rozrušen a udiven, že mi to, slečno Plattová, postačí na celý zdejší pobyt, a možná že i na déle!"
"Opravdu, pane Cullene? Můžete mi o tom povědět?"
"Máte ne to plné právo. Hlavní postava této příhody mi je zcela neznámá a ani vy ji snad nebudete znát, rozhodně se však zmínila o zesnulé paní Plattové slovy plnými nejhlubší vděčnosti a úcty."
"Cože, mluvila o mé matce? To mě nesmírně zajímá! Prosím, vyprávějte mi o tom!"
Vyprávěl jsem jí proto o okolnostech, za kterých za kterých jsem se setkal se ženou v bílém, a slovo za slovem opakoval, co mi řekla o paní Plattové a o limmeridgeském zámku. Po celé vyprávění nespustila slečna Plattová ze mne oči. Její tvář vyjadřovala živý zájem a údiv, ale nic více. Zřejmě znala klíč k tomuto tajemství právě tak málo jako já.
"Jste si zcela jist, že hovořila o mé matce?" zeptala se.
"Úplně," odpověděl jsem. "Ať už to byl kdokoli, tato žena kdysi chodila v Limmeridge do školy, paní Plattová se k ní zřejmě musela velice laskavě zachovat a ona, vděčně vzpomínajíc na tuto laskavost, cítí oddanost ke všem žijícím členům rodiny. Věděla, že paní Plattová i její manžel jsou mrtvi, a mluvila o slečně Plattové, jako by ji znala v dětství."
"Jestliže se nemýlím, tak vám přece říkala, že není odsud, že?"
"Ano, prohlásila mi, že je z Hampshiru."
"A vám se nepodařilo zjistit, jak se jmenuje?"
"Naprosto ne."
"To je zvláštní. Jednal jste jistě zcela správně, že jste té chudince dopomohl k svobodě, škoda jen, že ste se víc nevynasnažil zjistit její jméno. Nějak budeme muset odhalit tohle tajemství. Ale raději o tom nemluvte ani s panem Plattem, ani s mou sestrou. Určitě ani jeden z nich neví, kdo ta žena může být, jsou však, každý svým odlišným způsobem, dosti nervózní a přecitlivělí. Já sama jsem zcela žhavá, abych na to přišla, a budu se věnovat ze všech sil odhalení této záhady. Vím, že má matka tu založila venkovskou školu, která tu stojí dodnes, když se sem po svém druhém sňatku přestěhovala. Ale staří učitelé už jsou všichni mrtvi nebo přeloženi, odtud se nám zřejmě žádného objasnění nedostane. Jediná možnost, která mě nyní napadá je -"
V tomto okamžiku jsme byli přerušeni příchodem sluhy, který přinesl vzkaz od pana Platta, abych k němu ihned po snídani přišel.
"Počkejte v hale," odpověděla pohotově slečna Plattová sluhovi za mne, "pan Cullen ihned přijde. Chtěla jsem říci," pokračovala a obrátila se ke mně, "že máme se sestrou mnoho matčiných dopisů, jež psala mému otci i jejímu otci. Dnes dopoledne prohlédnu matčinu korespondenci s mým nevlastním otcem. Velmi často pobýval v Londýně a byl téměř neustále mimo své venkovské sídlo, matka mu vždy psávala o všem, co se děje v Limmeridge. Je dost pravděpodobné, že budu už něco mít zjištěno, až se opět sejdeme. Oběd se podává ve dvě hodiny. Při obědě vás již budu moci představit své sestře a odpoledne se projdeme po okolí, abychom vám ukázaly svá nejoblíbenější místa. Zatím na shledanou."
