Twilightworld | LÁSKA VE VOLTEŘE

 Slibovaná povídka o Nessie a ... 

LÁSKA VE VOLTEŘE

Když bylo Renesmeé osm, násilím ji odvlekli od rodiny. Od všech, na kterých jí vždy záleželo. Deset let byla vězněna jako otrok v hradu pojmenovaném po na první pohled malebně vyhlížejícím městě. Ale co když si jeden z nejsilnějších článků upírské gardy uvědomí, že mu na Renesmeé záleží? Pomůže jí utéct, nebo pocit, který v něm vyvolala, potlačí a bude k ní hrubý, jako nikdy před tím? Prosím za jakékoli komentáře :-)

Stála u okna a pozorovala scenérii za ním. "Za těch úporných deset let se tady nic nezměnilo. Deset let." Cítila pálení v očích, ale rychle ji to přešlo, když někdo rozrazil dveře. Vylekaně se otočila, a spatřila Aleca, člena gardy. "Už se dál nedokážu dívat, jak trpíš... musíš odsud odejít, než se z tebe stane stejné monstrum, jako ze mě." Nechápala to. Vždycky mu bylo jedno, jestli trpí, nebo ne, tak proč ta náhlá změna? Ale co když... co když je to past, další z nástrah Volturiových. Zmocnila se jí panika. "Já už nikam nechcu." Zavzlykala. Chtěl ji chytit, ona ale pod jeho pohybem ucukla. "Ne prosím, už ne!" Zakřičela zoufale. On ji ladným pohybem otočil zpět k oknu a dal jí ruku přes ústa. "Tišeji. Chci ti pomoct." Zašeptal jí do ucha. Rozvzlykala se, cítila, jak se jí slzy kutálejí po tvářích. Strašně se bála, že jí znovu ublíží. Začala se strachem třást. Otočil si ji k sobě a ukazovákem jí zvedl bradu, aby se mu dívala do očí. "Nechci ti ublížit." Řekl něžně, ale přitom s důrazem. Když jemně přikývla, povolil sevření. "Pojď." Vybídl ji, ale když se nepohla, chytil ji za poraněné zápěstí. Bolestí zasténala. "Promiň." Omluvil se a stisk povolil.

Potichu vykoukl ze dveří, když náhle s úklonem řekl. "Zdravím Aro." ‚Cože? Aro?‘ Začala se bát ještě víc. "Co tady děláš Alecu?" Zeptal se nedůvěřivě. "Vedu ji k sobě do pokoje." Vydal ze sebe sebejistě a na ni se výhružně podíval. Začala se zmítat a křičet. "Prosím, ne!" Křičela a slzy jí tekly v nekontrolovatelných potůčcích po tvářích. "Tak si to užijte." Řekl na rozloučenou Aro a vzdaloval se jim z dohledu. Alec ji vzal do náruče a někam odnášel. Na pevnou zem ji postavil až v jeho pokoji. Potichu zavzlykala. "Musím to znovu promyslet. Bude to těžší, než jsem myslel." Po těchto slovech začal přecházet po pokoji a nahlas přemýšlel.

Když se náhle zastavil a zaposlouchal do zvuků vycházejících z chodby. "Někdo sem jde." Zašeptal strnule a začal ji rychle vysvlékat. "Co to děláš?" Otázala se se slzami v očích. "Zachraňuju nám oběma život." Zavrčel skrz zuby a začal si svlékat kápi i to ostatní, až dokud nebyli oba jen ve spodním prádle. Než se nadála, ležela na posteli a nad ní se tyčil Alec. Začal ji lačně líbat ve chvíli, kdy se rozrazily dveře. Stála v nich Jane. Malá, blonďatá bestie, která jí ubližovala ze všech nejvíc. Najednou ucítila palčivou bolest rozlévající se Nessie do všech buněk v těle. Bolestí začala křičet. Náhle vše povolilo. Když se odhodlala otevřít oči, viděla polonahého Aleca, jak drží Jane za ramena. "Co to má znamenat!" Zavrčela zlostně skrz zuby. "Nevidíš?" "Alecu, máš tady tolik dívek, které by daly cokoli, aby mohly být s tebou a ty sis vybral zrovna ji?" "Vadí? Neříkej mi, že mi snad sestřičko, závidíš." Zeptal se posměšně. "Alecu, jsem tvoje starší sestra a..." "A co?!" Zavrčel na ni. Jane s úst ještě vypadlo několik jízlivých poznámek na její osobu a pak odešla.

"Jsi v pořádku?" Zeptal se ustaraně, když přešel pokoj a sedl si na kraj postele. "Jo." Špitla rozechvěle. "Omlouvám se. Nenapadlo mě, že by to mohla být zrovna Jane." Řekl omluvně a jemně ji pohladil po tváři. Tentokrát se jeho dotyku nebránila. "Měla by ses obléknout." Řekl s pohledem stále upřeným na Nessie. Cítila, jak se jí krev dere do líček, a tak si vlasy střepala do obličeje. Alec vstal z postele a za chvíli jí podal její oblečení. Když se oba oblékli, řekl: "Čeká nás ještě něco. Musíme projít kolem Ara." Opět se jí zmocnila panika. "Ale neboj, už mám plán." "A řekneš mi ho?" "Přistoupila bys na něj?" "To... To nevím." Zalhala. To, že jí zachránil život, neznamená, že mu bude věřit. "Tak vidíš. Pokud ho potkáme, můj plán se dozvíš." "Mám se bát." "Ne." Chytl ji za ruku a prsty si propletl s jejími. Vyšli z pokoje a Nessie se instinktivně držela hned u něj. "Bojíš se?" "Trochu." Po tomto slově se Alec zasmál. "Vážně? Já kdybych mohl, tak už mám srdce v kalhotách." Tomu se musela pousmát.

Náhle se však zastavil, přimáčkl ji ke zdi a začal líbat. Po několika vteřinách uslyšela Arovo pobrukování po chodbě. Stála tam jako přikovaná, ale pak ho objala kolem krku a prsty zabořila do jeho vlasů. Když kolem nich prošel, přitrouble se zachichotal. Když byl Aro dostatečně daleko, Alec ji pustil a odkašlal si. "Půjdeme." Řekl s náznakem nervozity a chytil ji za ruku. Došli až hluboko do podzemí, kde byly mučírny. "Tady nás nebude nikdo hledat." Vysvětlil jí, když zůstala nehybně stát u vchodu. "Takže...." Začal si promýšlet taktiku a Nessie si sedla na jeden z ledabyle postavených kamenů. "Nessie." Zarazila se při vyslovení zdrobněliny svého jména. Takhle už jí dlouho nikdo neřekl. Alec si přitáhl kámen ležící opodál a sedl si naproti ní. Chytil ji za ruku a začal. "Všechno už mám promyšlené, jenom mi slib, že z toho nechceš vycouvat." "Ne." Odpověděla a zatřásla hlavou. "Tak jo. Zítra buď připravena na odchod." Řekl s úsměvem na tváři. Ani neví, kdy mu začala věřit, ‚ale vždyť jsme v mučírně, kdyby mi chtěl něco udělat, udělá to právě tady, takže‘... "Pojď, vstaň, ať nejsi nemocná."  Udiveně vstala a následovala Aleca zpět na povrch. Nevědomky jejich ruce spojily a prsty propletly. Uvnitř sebe ucítila něco, co si nedokázala vysvětlit. S Alecem se cítila tak nějak jinak. Když došli před její pokoj, začal se Alec smát a vypadlo z něj. "Užij si poslední den." Poprvé za těch dlouhých deset let viděla někoho se smát. Byl to tak báječný pocit, že se musela smát taky. "Tak jo." Řekl jen, pustil její ruku a pomalu odcházel pryč. Dlouho se za ním ještě dívala, dokud jí něco v ní nepřinutilo jít do pokoje.

Když za sebou zavřela dveře a sedla si na postel, někdo zaklepal. Když došla ke dveřím a otevřela je, stál tam Dimitri a v ruce měl nějaký černý kus látky. "Můžu dovnitř?" Zeptal se mile. Co jiného jí zbylo, než ho pustit? Odstoupila o krok dozadu a nechala ho projít. "Donesl jsem ti tvou první kápi. Líbí?" "A-ano." Vykoktala ze sebe jedinou odpověď, kterou mohla vyslovit. Dimitri k ní přešel a pohladil ji po tváři. "Jsi tak nádherná." Po těchto slovech ji opět pohladil po tváři a pak svou ruku vedl přes krk až ke konečkům prstů u ruky. "Co- co to děláš?" Zeptala se vystrašeně. "Chci tě. Chci tě tak moc." "Co? Ne!" Dala se na bezhlavý útěk. Vyběhla na chodbu a utíkala až k Alecovi. Věděla, že on jí pomůže. "Alecu! Alecu!" Křičela u jeho dveří. "Tady jsi." Uslyšela za sebou Dimitrijův hlas. "Ale..." Zbytek jeho jména vykřikla do Dimitrijovy dlaně. Začala se zmítat, ale nic nepomáhalo. Násilím ji dotáhl až do svého pokoje. Když za sebou zavřel dveře, odhodil ji na postel a začal z ní strhávat oblečení. "Nessie!" Zaslechla z chodby Alecův hlas. "Pomoc!" Zakřičela, co nejvíc to šlo, to ale neměla dělat. Hned po jejím výkřiku do padla na její levou stranu tváře Dimitrijova ruka. "Neřvi!" Zavrčel zlostně skrz zuby. Nessie jen poslušně kývla. "Nessie!" Slyšela kousek od dveří. Rozplakala se. "Ale copak? Alec tě nemůže najít?" Zeptal se se smíchem Dimitri a začal si svlékat kalhoty. "Ne! Prosím, ne!" Zakřičela vystrašeně. Když své ruce přesunul k jejím kalhotkám někdo zaklepal.

"Dimitri, můžu s tebou mluvit?" Alec! "Alecu!" Zakřičela a na její tvář dopadla další facka. "Au!" Vykřikla. "Dimitri!" Zavrčel Alec. "Už jdu! Počkej, za chvilku jsem zpátky." Řekl a pohladil ji po tváři. Pod jeho dotykem se musela otřást. "Co je?!" Zakřičel na Aleca, když otevřel dveře. "Ta je moje." Zavrčel skrz zuby. Dimitri se začal smát. "To si myslíš, že ti ji dám jenom, že řekneš, že je tvoje?" "Dimitri, ty jsi asi zapomněl, jakou mám oporu v Arovi. Jsem jako jeho syn, a jestli mu řeknu, že mi bereš něco, co jsem si vzal jako první, tak... radši ani nechci vědět, jak to skončí." "Jestli ji chceš, budeš muset přejít přese mě." Zavrčel Dimitri skrz zuby. "Tak fajn." Připravili se k boji. Měla o Aleca strach. Po prvních výpadech to vypadalo, že vyhraje, ale Dimitri se pak zmohl ještě na poslední výpad, kterým ho odhodil na druhý konec chodby. "Alecu!" Vykřikla a utíkala ke dveřím. "Pusť mě!" Zakřičela na Dimitrije, který zatarasil cestu. "Dimitri!" Zakřičela na něj a začala mu bušit do zad. "Přestaň!" Zařval na ni a odhodil ji zpět na postel. "Ne!" Křičela, když se k ní blížil. Sklonil se nad ní a chtěl jí sundat kalhotky, když v tom ho něčí ruce odhodily pryč.

Byl to nějaký muž s bronzově hnědými vlasy a karamelovou barvou v očích. "Nessie." Vypadlo z něj, když si ji pořádně prohlédl a podal jí své sako. "Kdo- kdo jste?" Zeptala se užasle. "Nessie, ty si na mě nevzpomínáš?" "Měla bych?" Zeptala se nedůvěřivě. "Srdíčko, já jsem tvůj táta." Řekl a pevně ji objal. Když nasála jeho vůni, něco jí připomínala. Něco známého, ale co? "Můj táta?" Zeptala se s údivem. "Edwarde?" Slyšela ženský hlas hledající zřejmě jejího tátu.‘ Mého tátu. Mám tátu!‘ Byla štěstím bez sebe. "Tady jsem, Bello." Řekl s úsměvem na tváři. "Ed... Nessie? Jsi to vážně ty, broučku?" "To je moje máma?" Zeptala se s nadšením. Edward na ni jenom kývl. Víc říkat nemusel. Rozběhla se směrem k ženě s dlouhými, kaštanově hnědými vlasy. "Mami!" Vykřikla, když svým tělem narazila do toho jejího. Cítila, že se jí po tvářích kutálejí slzy. Slzy štěstí.

"A-Alec." Uvědomila si, že na něj úplně zapomněla. "Alecu!" Vykřikla, když ho viděla sedět na zemi s hlavou zabořenou v kolenou. "Alecu." Řekla něžně, když si klekla vedle něj a začala ho hladit po vlasech. "Nessie, ne! Ho nemusíš litovat, vždyť ti ublížil!" "Ne, to on ne! On se mi snažil pomoc! Zítra jsem měla utéct!" Zakřičela na Edwarda. "Alecu." Špitla k němu a zvedla mu hlavu. "Nessie, běž ze svou rodinou a mě tady nechej." "Ne. Ne!" Zakřičela na něj. "Nessie, no tak. Snad bys tu nechtěla zůstat se mnou." "Ne..." "Tak vidíš." "Protože půjdeš s námi." "Nessie, já nemůžu. Nemůžu tady nechat svou sestru." "Ale..." "Pšš. Nic už neříkej." "Alecu, nenechám tady jediného člověka, kterému na mně tady záleželo!" Ani se na ni nepodíval, zvedl se a odešel. "Alecu!" Zakřičela za ním, ale marně.

 "Tak pojď, půjdeme." "Já bez něj nejdu." "Ale broučku..." Řekla nechápavě Bella a klekla si vedle ní. "Mami, já... já to sama nechápu, ale asi jsem se do něj zamilovala." "Cože?!" Zavrčel Edward. "Tati nekřič, prosím." "Jak bych neměl křičet, když ses zamilovala do někoho, kdo ti ubližoval!" "Ale on ne! On je jiný, copak to nechápeš?!" "To je to stejné, jako by se tvá máma zamilovala do Jamese!" "Edwarde? Co to do tebe vjelo?" "Nedovolím, rozumíš, nedovolím, aby se mojí malé holčičce něco stalo!" "Ale on mi neublíží!" Po těchhle slovech se zvedla a utíkala za Alecem. "Renesmeé!" Zaslechla za sebou křičet Edwarda.

Když došla k jeho dveřím, dostala strach. Ale už nemohla couvnout zpět. "Alecu, jsi tam?" Zeptala se, se zaklepáním. "Alecu, já... já bez tebe nemůžu odejít. Já nechci. Nechci tě tu nechat, Nechci... protože tě mám... já tě mám... totiž já... mám tě ráda." Vykoktala ze sebe, když neotvíral. Náhle se dveře otevřely a v nich stál Dimitri. "To je moc pěkně řečeno. Líp bych to neřekl." "Kde... kde je Alec?" Zeptala se vyděšeně. "Zrovna má co dělat s menším požárem." Řekl Dimitri s úsměvem na tváři. "Co?! Ne!" Vykřikla a vší silou ho odstrčila. "Alecu!" Zakřičela jeho jméno do pokoje. Jediné, co slyšela, bylo slabé kašlání.

"Bože, to ne!" Vykřikla zoufale, když jej našla svázaného v šatníku s ohněm, který měl za chvíli okusovat. Začala mu rychle rozvazovat provazy na nohou, když je měl rozvázané, pomohla mu vstát. Ale oheň už byl všude. Propadla panice. "Běž, Nessie." Řekl ji a zadíval se jí do očí. "Ne. Nemůžu tě tady nechat." "Ale můžeš. Prosím tě, běž." Naléhal, nechtěl, aby umřela. Ona musí žít. "Pojď, vstávej, spolu to zvládneme." Přemlouvala ho. "Prosím. Kvůli mně." Poslechl ji. Věděl, že by sama neodešla, a nechtěl, aby zemřela. Postavil se, vzal Nessie do náruče a prošel jím. Když ji pustil, otočila se k němu, a políbila ho. "Miluju tě." Zašeptal jí mezi polibky.