18. kapitola

 Pohled Dimitrije:

"Rose... nech si to prosím vysvětlit." Řekl jsem zmučeně.

"Ne, prosím, běž."

"Dobře, budu u sebe v pokoji."

Když jsem procházel studentskou kolejí, cítil jsem se strašně. Vážně to vyznělo, že ji chci mít pryč? Ale já to přece dělám pro ni, aby byla v bezpečí. Nemůžu udělat stejnou chybu jako s Helenou. Možná, kdybych ji tenkrát poslechl a pomohl jí utéct, nedohonili by ji a nezabili. Sám jsem viděl, jak jí prohnal srdcem kolík. Slyšel jsem její smrtelný křik, a po chvíli smích. Ironický smích. Nemůžu dopustit, aby mi zabili Rose. To jediné co mám.

Pohled Heleny:

Jmenuji se Helena Livingstnová a jsem mrtvý upír. Já... já to ale nechtěla! To Dimitri. Velký zachránce Dimitri! Přeměnil mě, a já musím žít s tím, co mi za mého lidského života udělali! Když se mě nabažil, poslal na mě lovce. Netušila jsem to do doby, kdy mi nechtěl pomoct uprchnout. Říkal, že je to zbytečné. Jenže jsem se mu nesvěřila s mým největším tajemstvím. Mám dar. Umím okouzlit kohokoli. Na poslední chvíli jsem toho využila u jednoho lovce. Blázínek se do mě hned zamiloval, a díky bohu mi ten kolík píchnul jen pár centimetrů od mého mrtvého srdce. Když bylo jisté, že je Dimitri přesvědčený, že jsem mrtvá. Začala jsem si s tím lovcem užívat. Jeho krev byla jiná, než krev obyčejných lidí. Když mě omrzel, tak jsem ho zabila, a šla dál. Teď po 300 letech jsem se vrátila abych se pomstila. Dimitrije jsem dlouho pronásledovala, zjistila jsem si o něm vše. Kde bydlí, kde pracuje, zjistila jsem taky, že se mu líbí jeho studentka, myslím, že se jmenuje Rose. U ní bych mohla začít. Připrav se Dimitri Cullebe, pomsta bude sladká!

Pohled Rose:

Stále jsem ležela na tom stejném místě a přemýšlela o tom, jaké by to bylo, kdybych žila s mámou, když někdo zaklepal na dveře.

"Ahoj, já jsem Helena. Dimitrijova snoubenka." Celý svět se v jednom okamžiku zastavil a zhroutil. Všechno, co jsem si o Dimitrijovi myslela, byla lež. Když mi vyznával lásku, přitom byl zasnoubený s jinou!

"A co potřebujete?" Snažila jsem se o co nejběžnější tón.

"Nevíš kde bych ho mohla najít? Musím s ním projednat svatební hostinu."

"Vážně nevím, kde by mohl profesor Culleb být. Zkuste jeho pokoj."

"Ano, Doufám, že bude tam. Už se mi po něm stýská."

"Oh, to určitě." Začínala jsem si uvědomovat, že žárlím. Žárlím, na někoho, o kom jsem vždycky věděla, že mít nebudu.

"Rose, kdo to je?" Ptal se Dimitri, když přicházel k mým dveřím. Ta žena se otočila a Dimitri se zarazil a vytřeštil oči.

"Heleno?" Zeptal se nevěřícně.

"Miláčku." Přešla k němu a začala ho líbat. Ne, to opravdu nemusím vidět. Se slzami v očích jsem se otočila a zabouchla dveře.