Můj blog je o twilight sáze, a hlavně o Cullenových a představitelích těchto postav(herců) budu se snažit sem dávat aspoň jednou za týden nějaký ten článek. Vaše milující Alice.
1. kapitola
10. prosinec 2011 | 11.41 |
Pohled Rose:
Když jsem se ráno vycházela z pokoje, na dveřích byl přilepený papírek:
Tvůj nový režim
5:00-6:00 Nástup u uzavřené tělocvičny
6:00-8:00 Gymnastika
15:30-16:30 Nástup u uzavřené tělocvičny
16:30-18:30 Gymnastika
Dimitri
‚No super. Takže co teď je půl šesté, hm. No tak půjdu k té tělocvičně.‘ Otočila jsem se a málem vrazila do nějakýho chlápka, který běžel jako pomimutej.
"Hele, tady nejsi na hřišti!" Zakřičela jsem za ním. On se otočil doběhl ke mě a začal:
"Tak zaprvé nejsem student, ale profesor, takže mi nevykej, a za druhé, nemáš náhodou někde být?"
"A to jako kde?" Zeptala jsem se s úšklebkem.
"U uzavřené tělocvičny. Máš tam na mě čekat pokud vím."
"A proč bych tam měla čekat půl hodiny?"
"Ředitelka měla pravdu. Potřebuješ zkrotit."
"A vy si myslíte, že mě zkrotíte? Zrovna vy?"
"Klidně ti to ukážu hned teď. Teda pokud se nebojíš, že ti zničím fasádu."
"To se jako chcete rvát? Chcete zbít holku?" Na to už nic neřekl. Jen vymrštil svou ruku k moji tváři, ale já ji zarazila a odstrčila ten chlápek, předpokládal jsem, že to byl Dimitri se zaraženě podíval. To byla moje příležitost. Svůj pravý hák jsem mu vrazila přímo do čelisti, až to křuplo. Dimitri hodil ještě udivenější výraz, a to byla má druhá příležitost. Kopla jsem ho do břicha a pak do jeho slabiny. On se sesunul v bolestech k zemi.
"Tak co, hodláte mě ještě někdy vyzvat na souboj?"
"O tom si promluvíme později.
"
"Myslím, že dnešní trénink asi odpadá, že?" Řekla jsem s dalším úšklebkem.
"O půl čtvrté u tělocvičny, nebo..."
"... nebo co?"
"To nahlásím ředitelce."
"Věřte mi, tohle mi hlavu neláme. Není to můj první přestupek."
"To věřím."
"Tak naschle." Otevřela jsem dveře do pokoje, ale Dimitri mě chytl za nohu a škubl se mnou na zem. Rychle si mě přetočil a sedl si na mě obkročmo. Byli jsem tak blízko. Vzrušením jsem přerývavě dýchala a srdce mi tak tlouklo. Už už jsem chtěla vypustit z úst nějakou kousavou poznámku, ale Dimitri se postavil a odkráčel.
Pohled Dimitrije:
Po nepříjemném rozhovoru s ředitelkou jsem se odebral k sobě do pokoje a začal sepisovat režim pro Rose:
Tvůj nový režim
5:00 – 6:00 Nástup u uzavřené tělocvičny
6:00-8:00 Gymnastika
15:30-16:30 Nástup u uzavřené tělocvičny
16:30-18:30 Gymnastika
Dimitri
Takto napsaný seznam jsem přilepil na určené dveře číslo 525 lepící páskou a šel spát. Ráno jsem vstal v 5 hodin a uvědomil si, že mě už nejspíš čeká před tělocvičnou. Neučesaný a bez snídaně jsem vyběhl z pokoje jako raketa. Mihl jsem ředitelnu, kancelář, sborovnu konečně přišly koleje. Za kolejemi jsou totiž hlavní dveře, a za nimi je zmiňovaná stará tělocvična. Probíhal jsem mezi studenty, když na mě jedna studentka zvolala:
"Hele, tady nejsi na hřišti!" No tohle? Pomyslel jsem si, otočil se, doběhl k ní a všiml si čísla pokoje. 525. To bude Rose. Tak jsem začal:
"Tak zaprvé nejsem student, ale profesor, takže mi nevykej, a za druhé, nemáš náhodou někde být?"
"A to jako kde?" Zeptala se s úšklebkem.
"U uzavřené tělocvičny. Máš tam na mě čekat pokud vím." Řekl jsem prozatím s klidem.
"A proč bych tam měla čekat půl hodiny?"
"Ředitelka měla pravdu. Potřebuješ zkrotit."
"A vy si myslíte, že mě zkrotíte? Zrovna vy?" Zeptala se nevěřícně
"Klidně ti to ukážu hned teď. Teda pokud se nebojíš, že ti zničím fasádu."
"To se jako chcete rvát? Chcete zbít holku?" To už bylo moc. Má ruka se vymrštila k její tváři, ale ona ji kupodivu zarazila a odstrčila. Jen jsem se na ni zaraženě podíval, ale ona toho využila a vrazila mi jednu přímo do čelisti až to křuplo. Podíval jsem se na ni ještě udiveněji, a to jsem znovu neměl dělat. Kopla mě do břicha a pak do... však víte kam. V bolestech jsem se sesunul.
"Tak co, hodláte mě ještě někdy vyzvat na souboj?"
"O tom si promluvíme později." Vyskuhral jsem.
"Myslím, že dnešní trénink asi odpadá, že?" Řekla s dalším úšklebkem.
"O půl čtvrté u tělocvičny, nebo..."
"... nebo co?"
"To nahlásím ředitelce."
"Věřte mi, tohle mi hlavu neláme. Není to můj první přestupek."
"To věřím."
"Tak naschle." Otevřela dveře do pokoje, a to byla zase má příležitost. Chytil jsem Rose za nohu škubl s ní o zem. Přetočil si ji a sedl si na ni obkročmo. Byli jsem tak blízko. Uvědomoval jsem si, co všechno by se mohla stát. Proto jsem se hned postavil a odešel. Když jsem vyšel ven, neměl jsem náladu někam chodit, proto jsem si sedl na nejbližší lavičku a přemýšlel. Tohle se mi už dlouho nestalo. Nikdo na mě neměl takový vliv. Už dlouho jsem s nikým necítil to, co s Rose. Je to láska? Nebo to byla jenom zlost? Ne, tohle se nesmí stát! Nesmím dopustit aby se to stalo. Už proto, že bych jí mohl ublížit. Bože, proč bych jí měl ublížit? Co to vykládáš Dimitri! Nic tě na ní nepřitahuje. Je to úplně normální holka, ještě ke všemu mladá. Chceš ji snad zabít? Už mě to unavovalo. A jediný kdo mi mohl pomoct byl otec Mathew. Ano, zajdu se vyzpovídat.
Komentáře
| RE: 1. kapitola | twilightsagaforever | 10. 12. 2011 - 17:03 |
| RE: 1. kapitola | alicejazz | 11. 12. 2011 - 16:26 |