ŽIVOTNÍ VOLBA
Pohled Belly:
Když Jake odešel, vytáhla jsem z tašky knížky a chtěla se učit, ale stále jsem myslela na Jaka. Náhle se mi v mysli přehrály všechny krásné chvíle strávené s Jakem. Jeho první zavolání po odchodu Edwarda, vyznání jeho lásky ke mně, první polibek, jeho starost o mě, nabídka k sňatku a také překvapení u mě v pokoji. Jak jsem mohla být tak hloupá a nevšimnout si ho dřív. Jak to, že jsem se zamilovala do Edwarda a ne do něj? Ale kdybych nepotkala Edwarda, nikdy bych nepoznala Alice. Nejlepšího člověka, pardon upíra na světě. Byla mou nejlepší přítelkyní. Kdyby neznala Edwarda, přála by mi být s Jakem? Kdyby tehdy nezavolal Jake, nevím, co by ze mě bylo. To on mi pomohl v nejtěžších chvílích, on mě neopustil. Teď mi to došlo. Miluju ho. Opravdu ho miluju. Zahodila jsem knížky a vydala se za Jakem. Cesta mi připadala neskutečně dlouhá. Když jsem dojela k tomu červenému domku, který jsem tak důvěrně znala, přepadl mě pocit nejistoty. Co když mě odmítne? Co když mě nebude chtít ani vidět? Ne! Okřikla jsem se v duchu. Jake takový není. Vím to. Sám to říkal. Není Edward. Začala jsem pomalu stoupat do nepříliš vysokého kopce k hlavním dveřím, když jsem za sebou ucítila něčí pohled. Zvedl se mi žaludek, a m= tělo se i přes protest mozku otočilo. A to nemělo dělat. Stál tam totiž Paul.
"Co tu chceš?" Zeptal se rozčíleně.
"Hledám Jaka." Odpověděla jsem zdráhavě.
"A proč? Chceš mu říct, že sis to rozmyslela? Chceš mu zlomit srdce?" Ptal se skrz zaťaté zuby, začal se přibližovat a vrčet.
"Tak to není, chci mu říct pravý opak. Chci si ho vzít!"
"Lžeš!" A před mýma očima se přeměnil. Nemohla jsem se ani pohnout, tak jsem se bála.
"Paule, uklidni se. Říkám ti pravdu. Miluju ho. Chci ho." A podívala se mu do očí. Paul přestal vrčet, a upřel na mě své pronikavé a omluvné oči. Na chvíli odběhl, a pak se vrátil v lidské podobě, a objal mě.
"Bello, odpusť mi to. Snažím se ho jen chránit. Doma není, ale zavedu tě za ním."
"Díky." Zmohla jsem se jen říct.
"Až se proměním, tak mi vlez na záda."
"Na co?" Zeptala jsem se udiveně.
"No na hřbet, jako na koně."
"Dobře." Řekla jsem nevěřícně. Když se Paul proměnil, a já si mu vlezla na záda, uháněli jsme lesem. Les byl temný a hrůzostrašný, avšak na Paulově hřbetu jsem se cítila v bezpečí. Náhle jsem v dálce zahlédla jeden ostrý sluneční paprsek a pak další a další. Paul začal štěkat a v dálce jsem po chvíli zaslechla šťastné štěknutí. Jake. Pomyslela jsem si. Paul zastavil, já jsem seskočila, pohladila ho po jeho huňaté šedavé srsti a utíkala za světlem. Pak jsem ucítila vůni oceánu. La Push. Jsem v La Push. Když jsem vběhla udýchaně na pláž, rozhlédla jsem se na všechny strany, ale Jake nikde. V dálce jsem zaslechla bolestné kňučení.
"Jaku!" Vykřikla jsem.
"Jaku!" A znova. Stále se nikdo neozýval. Až po chvíli se za mnou ozval smích. Otočila jsem se, a stál tam. On. Jake.
"Jacobe Blacku, jestli mě chceš zabít, jsou i jed..." Nemohla jsem domluvit, protože mě políbil.
"... nodušší způsoby než mi nah..." A zase.
"... nat strach!"
"Promiň." Omlouval se s úsměvem od ucha k uchu.
"Jaku. Rozhodla jsem se." Řekla jsem vážně.
"A..." Zeptal se nenápadně Jake.
"Dlouho jsem přemýšlela, vybírala, ale toto je konečné a nikdo mi nemůže nic říct."
"Chápu. Byl u tebe." Řekl poraženecky.
"Kdo? Edward? Ty si myslíš, že bych si vybrala ho?"
"Ne, ale..."
"Ale nic." Poklekla jsem na jedno koleno, a vytáhla prsten, který mi daroval.
"Jacobe Blacku. Slibuji ti, že ti vynahradím všechny chvíle beze mě. Ale to budu moct jen, pokud si mě vezmeš."
"Ne." Odpověděl jen. Mohla jsem to čekat, ale pak dodal.
"Protože žádat o ruku tě můžu jenom já." Vytáhl mě na nohy, vzal mi prstýnek, poklekl na jedno koleno a zopakoval mou větu.
"Samozřejmě, že ano." Řekla jsem se slzami v očích.
