SEN NEBO SKUTEČNOST?
Pohled Belly:
Edward byl v nějakém městě, které bylo obehnané hradbami. Já jsem byla s Jakem, když se přiřítila Alice. Rychle mi vysvětlila, o co se Edward pokouší, a já byla během několika minut připravena k odchodu. Jake mi říkal, prosil mě, ať nejedu, ale já musela. Šlo o Edwarda. Chtěl umřít. Carlisleovým mercedesem jsme dojeli na letiště a letěli přímým spojem do Itálie. Alice ukradla, ne vypůjčila si Porsche 350 Turbo křiklavě žluté barvy, a mohly jsme vyjet. Alice na to šlápla, a to doslova. Jela nejmíň 250 km/h. A náhle mi řekla, že v dáli přímo přede mnou se tyčí na kopci velkolepé město. Voltera. Po chvíli jsem uviděla vysoké hradby v pískově žluté barvě. Čím blíž jsme byli Volteře, tím víc jsem si připadala, jako v jiném světě. Cesty byly úzké, klikaté a obehnané z obou stran vysokými domy, které vytvářely příjemný stín. Pak jsme vjely na náměstí a mě oslnila zář slunce. Zastavil nás policista a Alice mi jen řekla, že bude pod hodinovou věží. Hned jsem se rozeběhla. Byly tam tři cesty. Kterou mám jít? Nakonec jsem se vydala cestou, kde šlo nejvíce lidí. Pak jsem ji uviděla. Majestátně se tyčila na náměstí. Rozběhla jsem se k ní, když v tom se rozezvučel jako mužský tenor zvon ohlašující poledne a Edward vyšel ven sundávaje si košili. Utíkala jsem tak rychle, že jsem se sama divila, že jsem ještě nespadla. Přeběhla jsem celé náměstí až jsem padla Edwardovi kolem krku. Crrr. Ozvalo se cosi vzdáleně v mé mysli. Když jsem otevřela oči, zjistila jsem ,že je to Jake.
"Ahoj." Pozdravila jsem Jake rozespale.
"Já jsem tě vzbudil, že?" Zeptal se provinile.
"Ne, navíc jsem ráda. Zdála se mi totiž noční můra, víš."
"Aha, tak to je velmi zlé." Opáčil se smíchem.
"Potřeboval jsi něco?" Zeptala jsem se pohotově.
"Jen jsem se tě chtěl zeptat, jestli jsi v pořádku. Bylo tady totiž trochu rušno."
"Jak to myslíš?"
"Cullen odjel."
"Edward?" Podivila jsem se, a v hlavě se mi odehrával můj sen.
"A byl sám?" Zeptala jsem se hned.
"Ne. Po chvíli přijel nějaký mercedes, objel dům, a spěšně odjel, proč?"
" Ne jen tak." Díky bohu, konečně usoudili, že mě už nezajímají.
"Tak zase spinkej, broučku."
Dobře lásko. Miluju tě."
"Já tebe taky." Zaklapala jsem telefon a zase usnula.
Pohled Edwarda:
Nasedl jsem do svého Volva a vydal se na letiště. Z letiště jsem letěl přímým směrem do Itálie, na letišti jsem si půjčil auto, a vydal so do nejstaršího města v zemi. Do Voltery. Je to město obehnané hradbami. A sídlí v něm nejmocnější upírský královský rod. K nim jsem měl namířeno. Chystal jsem se zemřít pro svou jedinou lásku. Pro Bellu. Vystoupil jsem před majestátní věží s hodinami, a tvrdě zabušil na vrata. Po chvíli se otevřeli a za nimi stál Dimitri. Ustoupil stranou a tím mi dal gesto ke vstupu do hradu. Nechal jsem se vést hluboko pod zem, až před další masivní dveře, které otevřel Felix. Nejsilnější upír z gardy. Uvnitř byly tři trůny a na nich seděli tři vládcové utajovaného světa upírů. Po obou stranách stáli dvojčata. Jane a Alec. Jane umí v myšlenkách přivodit pocit nesnesitelné bolesti, a Alec umí otupit smysly. Aro si je cení. Říká o nich, že to jsou skvosty jeho tisícileté sbírky. Aro je nejvyšším panovníkem. Caius a Markus jsou jeho poradci. Přednesl jsem Aro svou prosbu, ale Aro ji nepřijal. Místo toho mi nabídl místo v gardě. Neváhal jsem ani chvíli, abych vyslovil svůj nesouhlas. Nechal jsem se proto vyvést Dimiriem zpět a spřádal jsem plány. Napadl mě jediný. V pravé poledne se ukážu lidem na slunci. Když jsem to udělal, nechal mě Aro upálit.
