DENÍK
Pohled Belly:
Vzpomněla jsem si na deník od mámy, který mi dala k pátým narozeninám. Vzala jsem si ho s sebou. Díky bohu! Rychle jsem vyšla schody a vešla do pokoje. Otevřela jsem šuplík u nočního stolku a vytáhla z něj deník. Z přihrádky na psacím stole jsem vzala propisku a začala jsem psát:
21. listopadu
Milý deníčku,
je tolik věcí, které musím zapsat na tyto stránky. Jsou tomu tři měsíce, co mě opustila láska mého života. Edward. Ale pak se objevil Jake. Můj nejlepší přítel Taky jsem zjistila, že to není obyčejný kluk. Je to vlkodlak. A skoro celá La Push taky. Měla jsem malé nedorozumění z jedním z Quilletské smečky. Z Paulem. Pak mi zavolala Alice. Stále mi říkala, že mě Edward stále miluje, ale já ji nevěřila. No a na druhý den stál před dveřmi Edward. Nevím jestli naštěstí, ale přišel jake. Pak jsem měla ve schránce báseň od Edwarda. Šla jsem si to s ním vyřídit. Řekla jsem mu všechno do očí. Pak mě Jake odvedl domů a tam mě požádal o ruku. Já jsem neřekla ano, ale neřekla jsem ani ne. Protože nevím, jestli Jaka opravdu miluju.
Když jsem dopsala poslední slovo, podívala jsem se na budík, a zjistila jsem, že je jedna hodina ráno. Deník jsem proto zavřela, nechala ho ležet na stole a šla spát.
Pohled Edwarda:
21. listopadu
Dnešek byl mým nejhorším dnem, v celé mé existenci. Musel jsem se dívat do očí dívky, kterou miluju. Před třemi měsíci jsem opustil svůj život, abych ho ochránil. Ale udělal jsem největší chybu svého neživota. Mého anděla mi ukradl můj největší sok. Jacob Black. Vlkodlak. A přitom cítím, že mě Bella stále miluje. Vidím jí to na očích. Ale co když jí Jacob... Dostane? Co když se do něj opravdu zamiluje? Co bude s naší láskou? Co bude s námi? Co bude se mnou? Pokud by se to opravdu stalo, odešel bych. Odešel bych do Voltery. Odešel bych najít Volturiovy a poprosit je o laskavost. Poprosit je o smrt. O mou smrt. Bez Belly nemá můj život smysl. Bez Belly nežiju. Bez Belly jsem mrtvý. Bez Belly jsem nikdo. Bez Belly umřu.
