Můj blog je o twilight sáze, a hlavně o Cullenových a představitelích těchto postav(herců) budu se snažit sem dávat aspoň jednou za týden nějaký ten článek. Vaše milující Alice.
7. kapitola
17. říjen 2011 | 19.18 |
NÁVŠTĚVA
Hned po snídani jsem se vydala za Jakem. Teda... měla jsem tam namířeno. Když jsem otevřela dveře, stal tam. Edward. To snad nemyslí vážně! První mě opustí a teď si tady přijde?
"Ahoj." Vyslovil zkroušeně.
"Co chceš?" Zeptala jsem se nemile.
"Bello..." A chtěl mě obejmout.
"Ani se o to nepokoušej!" Zakřičela jsem na něj.
"Bello... já..."
"Edwarde, ty to asi nechápeš. Nechápeš, co jsem cítila. Já chci zapomenout na minulost. Na tebe."
"Já vím, ale..."
"Ne, nevíš! Edwarde, v mém životě nejsi, nikdy jsi nebyl a už nikdy nebudeš!"
"Co se tady děje?!" Jake. Díky bohu.
"Jaku." Vydechla jsem s úlevou a natáhla k němu ruku. On ke mně přistoupil a objal mě kolem pasu.
"Bello, co tady chce?" Zeptal se s pohledem stále upřeným na Edwarda.
"To je jen mezi ní a mnou." Zavrčel Edward skrz zuby.
"O tom pochybuju. To co se týká mě, se týká i Jaka." Řekla jsem a přitiskla se na jeho hruď. Jake mě instinktivně sevřel v náručí a div, že nezačal na Edwarda vrčet.
"Takže... ty jsi s ním?" Zeptal se podrážděně Edward.
"Ano. Vadí ti to? Měla jsem na tebe čekat a uvítat tě s otevřenou náručí?!" Zakřičela jsem.
"To asi ne..."
"Tak vidíš. Tady jsme skončili. Jaku pojdeme?"
"Jediné co chci je vidět tě šťastnou."
"A vidíš, tak můžeš zase jít."
"Ale stejně..."
"Vypadni! Nikdo tě nebude litovat! Mě taky nikdo nelitoval!" Vykřikla jsem a cítila, jak mi Jake hladí záda. Bylo to uklidňující.
"Neslyšels jí? Vypadni pijavice!"
"Jaku. Jaku, jdeme? Jaku!"
"Jo.
" Otočili jsme se a odešli.
Pohled Edwarda:
Alice mi volala kolem půlnoci a byla celá uplakaná. Říkala mi, že je Bella jiná, že už jí Alice nezajímá a pak jí práskla telefonem. Cítil jsem takovou bolest. Chtělo se mi brečet. S Bello jsem se zase našel, naučil jsem se milovat. Alice si už plánovala naši společnou budoucnosti. Nebýt té hloupé oslavy, nic z toho by se nestalo. Teď bychom seděli s Bellou u nás doma a povídali si.
Hned ráno jsem se vydal k Belle. Zrovna, když jsem chtěl zaklepat, otevřela dveře a náhle sebou trhla. Podívala se na mě zlostným pohledem a já jsem začal:
"Ahoj." Vyslovil jsem zmučeně.
"Co chceš?" Pravila podrážděně.
"Bello..." Chtěl jsem se jí jen dotknout, cítil její teplo, ale ta mě jen odstrčila a vykřikla:
"Ani se o to nepokoušej!"
"Bello... já..."
"Edwarde, ty to asi nechápeš. Nechápeš, co jsem cítila. Já chci zapomenout na minulost. Na tebe." Slyšel jsem v jejím hlase tolik smutku.
"Já vím, ale..."
"Ne, nevíš! Edwarde, v mém životě nejsi, nikdy jsi nebyl a už nikdy nebudeš!"
"Co se tady děje?!" No ten tady chyběl!
"Jaku." Vydechla Bella úlevou a natáhla k němu ruku. On k ní přistoupil a objal jí kolem pasu. Začal jsem pěnit.
"Bello, co tady chce?" Zeptal se s pohledem stále upřeným na mě.
"To je jen mezi ní a mnou." Zavrčel jsem skrz zuby.
"O tom pochybuju. To co se týká mě, se týká i Jaka." Řekla a přitiskla se na jeho hruď a sevřel jí v náručí.
"Takže... ty jsi s ním?" Zeptal jsem se poraženě.
"Ano. Vadí ti to? Měla jsem na tebe čekat a uvítat tě s otevřenou náručí?!" Zakřičela na mě.
"To asi ne..."
"Tak vidíš. Tady jsme skončili. Jaku pojdeme?"
"Jediné co chci je vidět tě šťastnou."
"A vidíš, tak můžeš zase jít."
"Ale stejně..."
"Vypadni! Nikdo tě nebude litovat! Mě taky nikdo nelitoval!" Vykřikla a Jake jí začal hladí záda. Začal jsem potichu vrčet.
"Neslyšels jí? Vypadni pijavice!"
"Jaku. Jaku, jdeme? Jaku!"
"Jo." Otočili se a odešli.
Pohled Jaka:
Po tom ,co jsem od ní odešel mi volala a oznámila mi, že zítra kolem osmi bude u mě. Čekal jsem dobrou půl hodinu a pak se vypravil k ní. Ovšem to co jsem viděl před jejími dveřmi mě dost naštvalo. Bella mě viděla.
"Jaku." Vydechla Bella úlevou a natáhla ke mě ruku. Já k ní přistoupil a objal jí kolem pasu.
"Bello, co tady chce?" Zeptal jsem se s pohledem stále upřeným na Edwarda.
"To je jen mezi ní a mnou." Zavrčel skrz zuby.
"O tom pochybuju. To co se týká mě, se týká i Jaka." Řekla a přitiskla se na mou hruď a já jí sevřel v náručí.
"Takže... ty jsi s ním?" Zeptal se poraženě.
"Ano. Vadí ti to? Měla jsem na tebe čekat a uvítat tě s otevřenou náručí?!" Zakřičela na něj. To je moje holka. Pomyslel jsem si.
"To asi ne..."
"Tak vidíš. Tady jsme skončili. Jaku pojdeme?"
"Jediné co chci je vidět tě šťastnou."
"A vidíš, tak můžeš zase jít."
"Ale stejně..."
"Vypadni! Nikdo tě nebude litovat! Mě taky nikdo nelitoval!" Vykřikla a já jí začal hladí záda.
"Neslyšels jí? Vypadni pijavice!"
"Jaku. Jaku, jdeme? Jaku!"
"Jo." Otočili jsme se a odešli.
Komentáře
| RE: 7. kapitola | pajinka | 17. 10. 2011 - 20:09 |