U JAKEA DOMA
Pohled Belly:
Když jsme vešli dovnitř, ucítila jsem náhlý závan tepla. Hned jsem si proto sundala bundu a sedla si na sedačku ke krbu, jako bych byla doma, protože to vlastně byl můj druhý domov, stejně jako pro Jaka ten můj. Když si sedle vedle mě, začala jsem.
"Tak jo, vyklop to."
"A co mám vyklápět?" Zeptal se nevinně.
"Proč jsi mi volal, protože pochybuju, že to bylo jen kvůli fyzice."
"Ale..."
"Jaku!"
"No jo, no jo!"
"No..." Vyzvídala jsem.
"Bello, je tady jedna věc, na kterou bych se tě chtěl zeptat."
"Jaku, začínáš mě děsit."
"No, Bello..." A přitáhl si mě ke své hrudi.
"Bello, víš, známe se od dětství. Jezdívalas ke mě vždy, když jsi byla u Charlieho. Společně jsme vyrůstali, ale pak jsi nepřijela, bylo to dlouhých sedm let bez tebe. Když jsi přijela, chtěl jsem ti dát dárek..."
"Červenou dodávku..." Vyhrkla jsem.
"Ano, červenou dodávku, kterou jsem sám spravoval. Myslel jsem, že když se spolu budeme vídat, něco se stane, ale... Zamilovala ses do Edwarda. A já tě znova rok neviděl. A teď si tady. Se mnou. A já jsem nejšťastnější kluk pod sluncem, a proto ..."
"Jaku, počkej. Já tě asi nechápu."
"Nebo nechceš pochopit."
"Tak to není."
"Tak jak to tedy je? Bello, tohle by chápal každý!"
"A co bych měla chápat?"
"Bello, já tě miluju. Miluju tě od první chvíle co ses vrátila."
"Jaku..." Chtěla jsem říct, že je ještě mladý, ale on mi vzal mou hlavu do svých dlaní a přiblížil si jí k té své.
"Co?" Toužebně zašeptal, chtěl mě políbit, ale v tom někdo zaklepal. Oba jsme sebou trhli a rychle se od sebe vzdálili. Já se postavila a šla otevřít.
Pohled Jaka:
Když jsme vešli dovnitř, Bella si hned sundala bundu, a namířila si to k sedačce, která byla u krbu. Když jsem si k ní přisedl, začala.
"Tak jo, vyklop to." Řekla rázně.
"A co mám vyklápět?" Zeptal jsem se nevinně.
"Proč jsi mi volal, protože pochybuju, že to bylo jen kvůli fyzice."
"Ale..." Chtěl jsem říct pravdu, ale.
"Jaku!" Okřikla mě.
"No jo, no jo." Řekl jsem jen.
"No..." Vyzvídala.
"Bello, je tady jedna věc, na kterou bych se tě chtěl zeptat." Řekl jsem vážně.
"Jaku, začínáš mě děsit." Řekla ustaraně Bella.
"No, Bello..." A přitáhl jsem si jí na svou hruď.
"Bello, víš, známe se od dětství. Jezdívalas ke mě vždy, když jsi byla u Charlieho. Společně jsme vyrůstali, ale pak jsi nepřijela, bylo to dlouhých sedm let bez tebe. Když jsi přijela, chtěl jsem ti dát dárek..."
"Červenou dodávku..." Vyhrkla Bella.
"Ano, červenou dodávku, kterou jsem sám spravoval, Myslel jsem, že když se spolu budeme vídat, něco se stane, ale... Zamilovala ses do Edwarda. A já tě znova rok neviděl. A teď si tady. Se mnou. A já jsem nejšťastnější kluk pod sluncem, a proto..." Chtěl jsem se jí zeptat, na jednu z nejdůležitějších otázek, ale přerušila mě.
"Jaku, počkej. Já tě asi nechápu."
"Nebo nechceš pochopit." Vydedukoval jsem.
"Tak to není."
"Tak jak to tedy je? Bello, tohle by chápal každý." Řekl jsem rozčíleně.
"A co bych měla chápat?" Zeptala se zvýšeným hlasem Bella.
"Bello, já tě miluju. Miluju tě od první chvíle co ses vrátila."
"Jaku..." Chtěla něco říct, ale já ji vzal její hlavu do svých dlaní a přiblížil jí k té své.
"Co?" Zeptal jsem se toužebně, chtěl jí políbit, ale v tom někdo zaklepal. To snad nemyslíte vážně! Právě chcu políbit dívku svých snů a on si někdo zaklepe! Oba jsme sebou trhli a rychle se od sebe vzdálili. Bella se postavila a šla otevřít.