Pohled Jaspera:
Abych řekl pravdu, tak o její minulsti nevím skoro nic. Ale určitě si prošla peklem.Vůbec jsem nerozuměl tomu, jak to, že znala mé jméno. Ale začnu hezky od začátku.
Svůj příběh nechám na někdy jindy, snad jen řeknu, že jsem vždycky nebyl hodný upír. Vegetariánem jsem ze všech mým adoptovaných sourozenců nejkratší dobu.
Tehdy jsem byl závislý na lidské krvi, když jsem odešel od Marii, mé stvořitelky, vyhýbal jsem se lidem. Zabíjel jsem co možná nejméně. Ale ten den pršelo, nemohl jsem na sobě dát znát, že jsem jiný, proto jsem se šel schovat do kavárny, a ta už na mě čekala. Když mě spatřila, seskočila s barové stoličky a přiběhla, spíše přitančila až ke mě a objala mě. Její první slova byla:
"Nechal jsi mě dlouho čekat, Jazzy!"
Nechápal jsem to, jak znala mé jméno, ale co jsem pochopil hned po prvním pohledu bylo, že je upír. Jelikož jsem cítil její emoce, věděl jsem, že o mně ví téměř všechno, a taky, že mě miluje.
Když jsem se lépe poznali, což netrvalo až tak dlouho, dostAlice dostala další vizi. Byla tam rodina. Upíří rodina. Žili stejným způsobem života jako já a Alice.Hráli baseball. Prý byli nádherní. Bylo jich pět. Ihned mi řekla a zeptala se mě, jestli bych je šel s ní hledat. Samozřejmě, že jsem řekl ano.
"Omlouvám se vám, madam." To bylo jediné, na co jsem se smohl. Bože byla, tedy je tak krásná!