Jednou Edward do lesa šel,
o kořeny zakopl ihned, jak vešel.
Pitomý kořeny stromů,
já asi půjdu hned domů.
Veverka za stromy běžela,
otočila se na Edwarda a už ležela.
Ležela smíchy na zemi,
protože Edward si zpíval Doremi.
Edwarde, ty radši už nepišti,
musím běžet k letišti.
Co bys na letišti dělala?
S veverákem by ses dělala?
Edwarde, ty jedem poskoku,
asi tě brzo nakopnu do rozkroku.
Hahaha, ty mě dokážeš vždy pobavit,
teď ale musím vymyslet jak se tě zbavit.
Edward myslí, myslí, myslí,
avšak nic nevymyslí.
Edward se hned po tom zbláznil,
o veverce pořád básnil.
Říkal: "Veverko, veverko,
ty moje malá prdelko."
Veverka hned jak to slyšela,
radši za stromy běžela.
Edward se potom zase vrátil k normálu,
domů se vrátil, až po ránu.
Bella ho hned znásilnila,
včera večer hodně totiž pila.
Copak dělal Carlisle s Esmé nahoře?
Papali tam úhoře.
Další báseň bude o nich,
kdo bude ten hloupej z nich?